Jazyk italský

29. srpna 2009 v 23:34 | Dio |  Cultura italiana
Vs anglický
(začátek května) Už je to jasné! Italský jazyk mi stejně jako kultura, mentalita, lehkost a ležérnost, kuchyně, geografie a klima, města atd. přirostl k srdci. Či spíše, parafrázuji-li Andreu, já byl v minulém životě Ital (on prý zase Čech).
Moje necelé 3 měsíce na Britských ostrovech v uplynulých létech se s 8 měsíci na Sardošce a Sieně (+ asi 7 předchozích výletů do Itálie) dají těžko srovnávat. Ale není to jen tato časová kvantita, jenž způsobila, že mluvíc italsky se cítím a bavím mnohem lépe, než při užití angličtiny. Italština je totiž pestřejší, má lehčí výslovnost, mnohem hravější zacházení se slovy a složitější gramatiku, čímž je ale taky hezčí, zábavnější a barvitější.

(začátek června) Některé své uvážlivější kamarády - hlavně Gianniho a Antonia - jsem stahoval do hlubokých úvah nad iregularitou jejich mateřského jazyka. Jakožto nezmarný rozumchtivec jsem se dožadoval vysvětlení všemožných záhad italštiny, jejichž užívání je pro Italy denním pecnem, vysvětlení však Gordickým uzlem. Naštěstí to ale mé kamarády očividně pohlcovalo se stejným zájmem jako mě a nemusel jsem tak mít obavy, že je otravuji. Prvně docházelo převážně k nepřímé konfrontaci, kdy jsem se na něco zeptal jednoho kamaráda a někdy později si na to samé vzpomněl s dalším. Při treku z Cala Luna jsem se však účastnil přímého souboje mezi rodnými mluvčími italského jazyka Antoniem z Bologni a Tizianou ze Sardošky. Neshodovali se například na užití passato remoto: Tiziana, jako všichni ostatní Sardové, tento čas vůbec nepoužívá a říká, že gramaticky je správné používat jej i pro právě dokončenou minulost. Anto jej užije, jen když mluví o dávných událostech. Nebo nedokázali odůvodnit absenci kontrující předložky u slovesa "pelare" (které se používá ve smyslu "oloupat" např. ovoce, ale doslova znamená "okožit, obléct do kůže").

(16.červa, po večeru u Eriky) Díky tomu, že italský jazyk je pro mě jazykem cizím, čili který si při osvojování porovnávám s mým mateřským jazykem a racionalizuji si kde co, odhalují se mi i rodným mluvčím zajímavé obraty. Na: "Alscolta un attimo (poslouchej chvilku) " se ptám: "e quanto dura un attimo (a jak dlouho trvá chvilka)?", na: "senti un pó" (poslyš trošku) stejně tak: "e quanto é un pó (a kolik je troška)?". Když mi na to, někdy i trošku káravě, odvětí: "Allora Tom (tedy; potom - "all´ora" však znamená v hodinu) …", nezbývá mi nic jiného, než se opět zeptat jako malé zvědavé dítě: "A che ora (po čem - doslova v jakou hodinu)?". Končíme tím, že mi řeknou: "Dai (= no tak - v doslovném překladu a původním smyslu dej)" a já jim konečně chci vyhovět, ptám se: "che cosa vuoi (co chceš)?" a nabídnu to, co mám u sebe např. telefon, klíče atp. s omluvou, že "ho solo questo (mám pouze tohle)".
Když holky mi holky v Algheru řekly, že tam "non c´é un cazzo (není kokot - myšleno však jako zábava, vůbec nic)" a já se dotazem chtěl ujistit, že opravdu "neanche uno (ani jeden)?!", mohli jsme se potrhat smíchy, protože tohle jim nikdo nikdy neodpoví a přitom je to škoda.
Nejčastější společný problém máme, když někdo něco (nedej Bože! mi) zdůvodní odpovědí: "Perché si (Protože ano)!". Tož to bijí hromy blesky, páč tohle není rozumný a smysl dávající argument. Naštěstí to není až tak drastické jako dramatické a mi se daří vysvětlit absurdnost této odpovědi.

Italština si mě prostě získala!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vakys Vakys | 31. srpna 2009 v 10:37 | Reagovat

Největší sérka ty tvoje odpovědi! :-D

2 Eva Eva | 31. srpna 2009 v 11:02 | Reagovat

Vyborny , zase prenesena casove i v prostoru.   !!!Bravo !

3 Dio Dio | 6. září 2009 v 1:04 | Reagovat

Danke! Však já jsem byl jen popletený cizinec :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.