Jerzu

16. července 2009 v 21:55 | Dio |  Cestování a Lezení
Článek dnes bude především pro lezce a pro mě, abych si za nějaký čas mohl připomenout krásné místo, krásné cesty, krásné pocity, zážitky a přátelé…
Lezecká oblast v horách, na východním pobřeží kousek pod Tortoli nabízí především únik do opuštěné přírody. Jerzu se vyjímá mezi tradičními lezeckými posty Sardinie, které jsou často blízko moře a idylických (v sezóně přelidněných) pláží. I z Jerzu vidíte moře, avšak z výšky a z dálky, vidíte více věcí tak nějak z jiné perspektivy.

Vesnice
Městečko samotné, stejně jako lezení nad ním, je jako z jiného světa. Vypadá to, že čas plyne jinak, než je tomu například v metropoli Cagliari. Neměl jsem pocit, že se tam čas zastavil a život je o pár desetiletí zpět, ačkoli některé typické známky kvalitně zaizolované vesnice se nedají přehlédnout. Moderně vyzdobený bar a fast food pizzerie však spolu s absencí spěchu a shonu vytvářeli zvláštní atmosféru. Vesnickou náturu potkáte na každém kroku. Chcete si dát kafe? Logicky zajdete do baru, kde vás po pár slovech místní signori logicky pozvou a pokud by jste je nechtěli nechat za vás zaplatit, máte problém. Pohostinnost se v těchto končinách nedá odmítnout. Potřebujete sůl, ale na večerní grilování by kilové balení bylo zbytečným plýtváním? V obchodě toto balení otevřou, do pytlíku vám trochu odsypou a o placení znovu nemůže být ani řeč. Antonio říkal, že i kdybychom zaklepali na jakékoli dveře a poprosili o pár polínek dřeva, se samozřejmostí bychom je u každých dveří dostali. Každá mince má však dvě strany! Pokud by jste těch pár polínek dříví chtěli někde ukrást, pokud by jste někoho (i nechtěně) nějak vyzvali či byli vyzváni, je zle. Správný muž má vždy nůž. V sardských vesnicích se toto přísloví věrně dodržuje a Antonio byl Tizianou obdarován jednou takovou typickou místní kudlou, "která se při rvačce pocítí". Např. krádež koně prý znamenala výzvu, jenž tradičně končila něčí smrtí. Pokud se však člověk chová uctivě a nečučí hloupě po místních slečnách, může si zde užít pohádkový klid.

Lezení
Jak už jsem zmínil ve článku Stařec a moře, místní skálolezectví je technické představení. Na kolmých plotnách jsou to hlavně lišty a dírky, jenž vám pomáhají v boji s gravitací, ale v sektoru Palazzo d´Inverno (jediném, kde jsem lezl) nalezneme i několik parádních spár. Místní vápenec má perfektní tření, které vás drží na skále jak přilepené, ale také vám za to během jediného dne sežere kůži na prstech tak, že druhý den je máte růžové jak gay. Chyty však obecně nejsou ani ostré ani oblé a onen lezecký den si můžete bezbolestně užívat jednu perlu za druhou.
Mi osobně se tu povedlo přelézt mnoho 7a, 7a+ na OS, RP, PP, podlehlo i 7b a 7b+ a snad nejkrásnější pro mě byl Fabriziův projekt okolo 7c/+. Číslům a orientaci na ně se zde nevyhnu ani já, ač pro mě nejsou tím nejdůležitějším. Jerzu je ale vyloženě sportovní oblast s tradicí v dosahování a posouvání vlastních fyzických limitů. Navíc si v přítomnosti Antonia, Fabrizia, Cinzie, Simoneho a dalších nemůžu celý den jen lelkovat v lehkých cestách. Oni mě zdravě tlačí do těžkých prásků, protože vidí, že si lezu moc na pohodu :-D. To mi pak ale Cinzia poradí a ukáže pasáž nejtěžších kroků v 7b+ a já na druhý pokus projdu, jako jsem před pár měsíci procházel cesty za 6b+. Noví kamarádi mě mají dost co učit. Je škoda, že moc příležitostí už nebude.

Ne všichni, které jsem potkal, byli v pořádku a stali se mými přáteli. Např. jeden Matt(e)o celý den (vlastně už třetí den v řadě) zkoušel stále jednu a tu samou cestu. Jak se mu pořád nedařila přelézt a nezdálo se mu hodnocení obtížnosti, řval a nadával, až nám pupky praskaly, jak jsme se mu smáli. Taky Fabrimu říkal, že kdyby měl náhradní tričko, které by mi dal, to moje se Silviem Berlusconim by okamžitě spálil! A prý si nedělal srandu, to je síla, což?!
Fabrizio dál a dál nýtuje, vznikají nové linie a nové výzvy. Spousta nepřelezených projektů sladce motivuje k dalším a dalším návratům, člověk zde má pořád co dělat. Akorát jsem si teď vzpomněl, že by měl lézt aspoň 6b, protože lehčích cest je v Palazzo d´Inverno dost asi tak na jeden den. V dalších sektorech se určitě najdou i další lehčí linie, cest jsou tady stovky! Díky značné nadmořské výšce a síle sluníčka se ale musí dobře volit sektor.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.