19.6.2009 Jak se tu o mě starají

19. července 2009 v 16:20 | Dio |  Cagliari
O pohostinnosti a srdečnosti Sardů jsem se už jó něco napsal. A stejně musím napsat víc, oni si to zaslouží! Starají se o mě, jako bych byl nejmenší, nejopuštěnější a nejchudší sirotek. Jsou fakt hodní a já nevím, čím si to zasloužím.

Enzo a Gianni
Ústředními postavami v kapitole "pečujeme o Toma" jsou samozřejmě Gianni a Enzo. Díky našemu dlouhému přátelství toho stihli opravdu hodně. Od nespočtu večeří, výletů a lezení přes oslavy, party, společenské události jako politický večírek či fotbalový zápas až po hřejivé rodinné Vánoce. Hodiny a dny debatování! Tolik, co jsem se namluvil s těma dvěma, jsem nenapovídal snad ani s pajduláčky z lega! Jsou to nejsilnější osobnosti mého italského života a přátelé na celý život.

Chiara a Khalil
Khalil mě nedávno vzal na nevšední událost k jeho známým. Na pořadu večera bylo představení knihy jednoho z přátel. Prvně se gurmánsky uspokojily žaludky, aby pak při zapálených diskuzích nerušily hladným bručením. Poté již Chiara, hlava hostící rodiny, pronesla první recenzi následovanou odbornou kritikou profesora literatury. Nemohla samozřejmě chybět ani zpověď samotného autora a četba vybraných pasáží z knihy. Bylo to pro mě něco velmi nevšedního. Na zajímavosti přidávalo téma a to život dnešní mládeže. Poslouchat názory a zkušenosti lidí o jednu až dvě generace starších než já, navíc v italštině, pecka! Byl jsem za to Khalilovi opravdu vděčný, přestože jsme v noci odcházeli a loučili se asi 2 hodiny.
Týden na to nás Chiara pozvala na další perlu - divadlo. Nevím, jestli to nazvat splněním jednoho mého italského snu či cíle, návštěva divadla však byla jednou z událostí, jenž jsem si tady nechtěl nechat ujít. Tento večer tradiční představení v podání studentů divadelní školy. A hrála se komedie! Tréma a málo zkušeností bylo znát, ale i tak byli výborní, zapálení a nadšení pro věc. Já k překvapení a velké radosti rozuměl téměř vše a mohl si tak divadlo dosyta užít.
S Chiarou mě čeká ještě jedna událost. Khalil mě vždy všude představuje jako "úžasného" kluka, čímž mi zrovna nepomáhá. Co já pak těm lidem asi tak mám říct?! On se Khalil taky nebojí přehánět. Takto nalákal i Chiaru na videa, která jsme udělali s Vakym a která teď budu muset nejspíš promítnout pro vybranou společnost. Chiara jen proto uspořádá další sešlost, hlavně dospělých lidí, a já zatím vůbec nevím, jak jim budu vysvětlovat, proč si krájím čelo kolečkem na pizzu, nebo proč jsem autem přejel svého nejlepšího kamaráda. Ale co už!
(dodatek post erasmus: promítání jsme před mým odjezdem nestihli zorganizovat)

Fabio
Simone Sarti, jeden z předních sardských lezců, mě pozval na pokus o přelezení jednoho projektu staršího než já. Spára! A já byl jsem přizván jako "spárový specialista z České Republiky" (usoudili asi z toho, kolik řečí o spárách natlachám). Do hor k obrovité skále uprostřed kopců, kde se mi ještě nepovedlo zrealizovat plánovaný výlet, nás doprovodil Fabio a o chvíli později přijel i Corrado, autor cesty. Před touto lezeckou smetánkou jsem konečně udělal pořádnou ostudu, když jsem jako ten "specialista" pohořel a co půl metru seděl v laně a popadal dech jako na osmitisícovce! Před vysvobozující smrtí mě dělil jen stín skály. Vedro totiž zrovna nenahrávalo lezení ve spárách drsné žuly. Ale i tak bych řekl, že tahle cesta byla na mě skutečně příliš velkým soustem! Večer jsem byl i po tom jednom pokusu zničený jak cikánská hračka a následně rehabilitoval 11-ti hodinovým spánkem.
Každopádně tato příhoda byla jen předzvěstí mnohem větší a nyní už veselejší (úspěšnější) události. Tentokrát mě vzal pod křídla Fabio a provedl světem Supramonte. O tomto výletu chci napsat samostatný článek, protože!
Fabio je člověk, s nímž bych rád strávil víc času, má mě co učit a co předávat. Letité zkušenosti s opravdovým horským lezením, děláním cest, trekingem v Supramonte… Jeho zápalu, optimismu a nadšení i po těch letech bych i přes mé mládí jen ztěží mohl konkurovat. Když šlapeme do kopce, držím s ním krok tak tak, nestíhám ani čučet po okolí. Kdyby šel jen o trochu rychleji, začala by se mi asi motat hlava. Fabio má bílé vlasy a v klidu se mu jemně třepou ruce, je mu 65 a půl let!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | 20. července 2009 v 22:49 | Reagovat

Moc libilo a zase jenom tleskam !!!

2 Vakys Vakys | 23. července 2009 v 14:47 | Reagovat

Ty máš triko s Berlusconim!? To není fér! :-D Pajduláčci z lega byli hodně dobrý! Jinak pecka články! Zajímavý a eště se chlámu!

3 Dio Dio | 3. srpna 2009 v 12:20 | Reagovat

Takže díky vám oběma. Tričko mám a přísahám, že ostudu s ním ještě nadělám, pořádnou! Dokonce jsem k němu něco napsal, možná to tu dám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.