2.5.2009 Sever s Germány 2

23. května 2009 v 9:19 | Dio
Halucinogenní lezení na Capo Caccia - splnění jednoho snu
Před dvěma lety poprvé uviděl jsem tu drsnou krásu Loveckého mysu, jenž tvořen je vysokými útesy čelícími mořským atakům. Tehdy, ani před 5 měsíci (s Vakem, Jirkou a Srandou) však nebylo mi dáno uspokojit svou touhu - slanit dolů do toho běsu a pak to zpět vylézt. Dnes přišel ten den!
Kluky jsem poslal na prohlídku Neptunovy jeskyně a sám se vydal vstříc os(t)udu. Přežiji či končí zde má životní cesta? Toť otázka, kterou si (z vás) dělám srandu. Musím však přiznat, že lezení 60 metrů nad relativně klidným mořem, které i tak uštědřovalo skále solidní rány, i mě konečně trochu vystavovalo strachu. A já si na všechnu bezpečnost dával dvojí pozor. Tohle lezení bylo úchvatné, mělo elektrizující atmosféru.
Konec lana jsem uvázal do slaňáků, už jen překročit hranu časoprostoru. Začal jsem se spouštět dolů. Po 40 metrech se objevil poslední štand, tady cesty začínaly. Jenže já viděl dalších 20m krásné skály se stropovým převisem pod sebou a, i když jsem dole (pode mnou, zatím ne v gatích) tušil mokro, slanil jsem tam. Při tom žasnutí jsem se nějak zapomněl odrážet od skály a tak najednou, skoro 2 metry od ní, jen tak visel ve vzduchu. Pár komických pohybů nás ale během okamžiku zase daly dohromady a já tak mohl začít lézt.
Spodní část není vynýtovananá, páč skála je mokrá a hodně slaná, jenže podle mě to za to stojí. I na mokru jsem lezl docela jistě (tipuju 6c; 6b za sucha). Po první technické partii následoval traverz oním stropem. Cítil jsem předešlé výlety za těžkým lezením s Enzem, mám natrénováno :-D . Následující cesta bylo krásných 40 technických metrů s druhým stropem a já byl v tranzu. Tohle impozantní prostředí mě fakt úplně zdrogovalo. Dnes mi vůbec nevadilo, že lezu sám, na TR s blokantem (Cinch). Já byl prostě v tranzu a moc si to užíval.
Jen jsem dolezl nahoru a už jsem slaňoval zpátky dolů, znovu až 5m nad moře. Znovu mokrý úsek, převis a štand. Pak jsem se pustil do nějaké těžké prdy vedle. Technické finesy po mikrolištách a pak po ničem mě donutily zhoupnout se zpět do mojí cesty (kde jsem měl lano). Nahoru, hodit si správně lano nad to peklo a jde se na to znovu. Bylo to těžké, pro mě příliš (tipuju 7b, Enzo později doma potvrzuje), takže jsem všechny pohyby dohromady neposkládal a kousek musel vyšplhat po laně. No což, budu se muset vrátit! :-)
Teď už tady ale byli kluci a já chtěl tento zážitek umožnit i Matthiasovi. Měl strach a jako obvykle mi moc nerozuměl při vysvětlování mého systému jištění, ale hodně to chtěl udělat. Matt je přesně ten typ, co sbírá takové (moderně a mylně řečeno) adrenalinové zážitky. Dali jsme spolu 2 lehčí cesty.
(aby jste si nemysleli, že mě potkávají pouze samé lezecké skvosty, nebo že to nafukuju. Např. pár dní na to jsme s Enzem, Antoniem a Simonem trpěli v mokrých až slizkých cestách v jedné jeskyni u Domushovnasu. Jen o tom prostě nepíšu.)

MotoTour
Na Capo Caccia jsem taky uviděl nový, zajímavý typ turismu. Scooter Tour řekl bych. Skupinka asi 8 lidí s dvěma původci si to přifrčela na mohutných, pohodlných, cestovních skůtrech. Kterému motocyklovému nadšenci by se nelíbila práce průvodce po Sardinii na motorce? Mě to dost zaujalo (i když neříkám, že bych to chtěl dělat příštích 20 let) a někomu se zas povedlo udělat další dírku do světa.

Castelsardo
Po návštěvě tohoto městečka váhám nad prvenstvím Alghera. Castelsardo na severu ostrova je poměrně maličké město s dokonalými křivkami. Sedíc na vysokém kopci a sedle spojujícím jej s pevninou má přehled nad mořem i souší. Domy si hrají s barvami stejně fantaskně jako Slunce zanořující se Za Obzor. Z lidí, kterých tu dnes není ani málo ani moc, sálá klid, jenž mě pro jeden návštěvní den naplňuje radostí, ale při delším setrvání by mě asi ubíjel. Tutto a posto - doslova (vše jak má být). Kluci němečtí si našli pension a já s Mattem mezitím dali pár temp a hlavně očistu v moři.
Schyluje se k nádhernému večeru. Slunce se velkolepě potápí do moře, jeho teplo nám však zůstává dělat společnost. Všichni spolu jsme vyrazili prozkoumat Castello na kopci.
Historická část opět bezpochyby nejhezčí partie města. Tak jsme se tam zastavili, sedli na hradby a kecali. A já si dokonce dal 2 malé kelímky vína! Teď nežertuju! :-) Atmosféra byla prostě perfektní.
Spát jsme s Mattem šli dolů pod hrad k moři, na krásnou trávu, mezi křičící racky. Ráno si Matthias prý vzpomněl na Hitchcockovy Ptáky a měl trochu strach :-D


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eva eva | 23. května 2009 v 13:37 | Reagovat

Ahoj TOME,taky moc pekne cteni,kde se ztratilo to Lago?

2 Vakys Vakys | 23. května 2009 v 14:00 | Reagovat

Hou, nádhera! Tak už konečně vím, podle čeho sem jmenuje ten sejr! Byl to Castelsardo, že jo?

3 Dio Dio | 24. května 2009 v 11:07 | Reagovat

Jaké Lago, teta? Myslíš Corso di canoa? Jestli jo, tak to jsem na chvíli dal pryč, protože dělalo binec v pořadí článků. Později ho vrátím.
Jo, asi to byl castelsardo, ale radši ještě zavolám řediteli :-)

4 eva eva | 25. května 2009 v 10:08 | Reagovat

Jak jsi stopoval z Milana k Lago d.G. a tak (snad se mi to nezdalo !? ),jeste jsem ti tam pripsala radu ve spanelstine pred zajezdem do Barcelony.

5 Zapařený vlk Zapařený vlk | 11. června 2009 v 9:53 | Reagovat

Závist... Kecám. Ale už přemýšlím jestli jde stopnout loď :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.