16.5.2009 Capitani Coraggiosi

17. května 2009 v 13:43 | Dio |  Cestování a Lezení
Sobota. Ráno povinná školní docházka, ale hned po ní se můj den již směřuje do správného kurzu. Enzo. Domlouvání plyne lehce ač ne úplně jasně. Vyrážím s jeho kamarádem od Benátek. Francesco je podobný mému otci nejen jménem, ale i věkem. Tykám mu, vykáním bych jej urazil. Itálie je prostě jiná, i mimo lezeckou komunitu se tyká mnohem straším lidem než v ČR. Naše komunikace není zrovna nejuvolněnější, ale generační rozdíl je přeci jen znát a zatím se vůbec neznáme. Spojuje nás cíl. Masua, útesy a legendární cesta.
Počasí je drsnější, než by se hodilo. Francesco rozmýšlí a váhá, jestli skála nebude moc vlhká. Já nerozmýšlím, neváhám. Skála je pro mě OK … jsem ještě mladý!

Non Spezzarmi il Cuore 6b+, 130m
Zkusíme to na lehčí a kratší cestě. Prostupujeme docela pomalu. Osazení jištění je pro mě zcela nelogické, žádné délce nechybí nějaký ten traverz. Ovšem i ty traverzy jsou zajímavé! Kroutím hlavou nad chiodaturou (nýtováním), ale zároveň balancuju hezké kroky na technické skále. Slaňujeme po vedlejší Arancia Meccanica, kterou někdy příště určitě musím taky dát, je to kráska. Nakonec se mi líbila i naše rozlezovka. Jdeme na to…

Capitani Coraggiosi 7a+, 185m
Dobrodružná cesta s doporučením užití friendů na dojištění začíná přímo exkluzivně. 70 metrů supertechnického traverzu nad mořem, dnes ne zrovna klidným. Z nástupu mi to připadá nemožné, vždyť moře tu skálu vyhladilo jak mýdlo. První, ještě lehkou, délku začínám já, aby na mě vyšlo vedení poslední, nejtěžší partie. Druhou délku, fakt perlu, tahá Francesco. Jde pomalu, pomaličku, přeci jen už ho asi nehoní žádné mladické mánie. Přesto sedá a škrtí expresku. Třetí délka už drží krok s termikou. Kout se spárou mě táhnou nahoru a já mezi vzdálené nýty přeci jen dávám jednoho frienda a pod štandem stopera. Ale cítím se v tom perfektně, jsem jak doma na písku. Francesco v další délce nezakládá vůbec, lezení je dost na jistotu. A je to tady. Čeká mě finále za 7a+. Jsem nedočkavý a natěšený. Vypadá to skvostně - převislé spáry. Beru si friendy, které pak stejně nezakládám, není to tak strašné. A já se dnes navíc ani trošku nebojím. Ta výška je prostě jen výška. Když spadnu, spadnu jen pár metrů do lana. Ale i tak si říkám, že když tady spadnu, asi si zašpiním trenýrky a řvem zahanbím i Tarzana.
Jdu teda na to. Prvních 15 metrů nic a pak se skála začíná překlápět trochu víc a lezení se zužuje do jediné spáry. I já začínám trochu válčit. Ádr mě však naučil, jak se v takových situacích zachránit. Pěsti a zaklíněné nohy mě ještě pořád drží v kontaktu. Poslední těžká pasáž se zřetelným, ošmatlaným stupem. Chvíli odpočívám, ale zaklíněné pěsti předloktím moc nedovolí odtéct. Prdnu tam teda tu nohu. Pravá ruka šplhá spárou nahoru, snaží se najít co nejlepší chyt, jde se na sokola. Zabírám a … BUM! Chvíli letím a pak mě heboučce chytá nové gay lano. Ptám se proč. Proč jsem spadnul? Nevím, jestli mi střelila ta noha, nebo už pustila unavená ruka. Říkám si, že ještě pořád chybí zkušenost, protože na druhý pokus jsem snadno prošel. (Polet, i já při něm, byl nakonec vlastně úplně v klidu, jakoby pár metrů nad zemí.) Ani dolez nedá hned odpočinout, ale padl jsem prostě v tom posledním, kde jsem mohl. Co už?! Dlouhé cesty nejsou jenom (ani hlavně) o On Sightu. Francesco válčí. Po několika odsednutích křičí, ať pořádně dobírám, asi to nechce dát celé čistě (v jeho GriGri mi vždycky trochu popojel znovu dolů) :-D .
Slanění je teprve dobrodružné! Aby se dole nemusel dělat zpět ten traverz nad mořem (což by nakonec ale asi byla jednodušší cesta), slaňujeme pořád doboku, mezi keříkama a sem tam šutrama. Kolem deváté večer přistáváme zpět na zemi. "Jsme živí!" říkám mu ze srandy, tak se směje. Následuje bloudivý návrat podél moře, tma nám zorganizovala bojovku. Na poslední výšvih na cestu naštěstí posloužila čelovka, Francesco už toho má za sebou asi o něco víc než já :-) Bylo zajímavé lézt s a učit se od člověka, kterého vůbec neznám.
Večeři u Enza jsem se samozřejmě nemohl vyhnout, domů přijíždím o půl jedné. Mrtvý a spokojený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vakys Vakys | 17. května 2009 v 17:05 | Reagovat

Libovej článek! Suprově se mi to hltalo! ;-) Ale kluci, ten šedej text na černý byste měli změnit! :-D

2 eva eva | 18. května 2009 v 9:53 | Reagovat

Vaku,neni vsechno cerne,co se sviti.Tome,paradni,vyborne,obzvlast pro nas,co cteme o lezeckych hvezdach,fandime na cyklo-zavodech(Jirkovi na Silesia Cup),jsme uz temer taky sportovci!Dobry vykon, Tome,(Wolfi),dobry vykon!

3 ségra ségra | 18. května 2009 v 20:26 | Reagovat

Ahoj Tome, díky za články - je to super vytrhnutí ze všedního dne, který teď pro mne znamená především čtení seminárek (brůdr když viděl kvalitu, kterou produkují naši studenti, tak povídal, že u Vás by to ani nikdo nečet a vyhodili by je rovnou) a nejvyšší vrchol, kterého se mi v posledních dnech podařilo dosáhnout byla štramberská Trúba, normálně po cestě :o)
Jinak se těším na ty zážitky z koleje - zrovna na bytě poklízím a dělám si pauzu mezi drhnutím koupelny a kuchyně. A na nějakej společnej podzimní výlet - páč já mám na léto s výletama taky jasno - dizertačka :o)

4 Dio Dio | 19. května 2009 v 13:43 | Reagovat

Takže to máte za 2.50,- (v eurech samozřejmě). Já taky díky za podporu. Rád to pro nás dělám. Nejlepší totiž jednou budou chvíle, kdy mi jako staříkovi tyto řádky budou předčítat roštěnky v domě odpočinku!
Text může být šedý, nebo zelený v kódu Matrixu, vyber si! :-D
A ségra, vypadá to, že i já a Vaky budeme v létě potit krev nad bakalářkou, ale pár dnů v Ádru ... což? Každopádně i podzim bude

5 ségra ségra | 21. května 2009 v 16:19 | Reagovat

no baže :o) podzim to jistí :o)
a Ádr je Adršpach? a nepojedem raděj do krasu? pískovec se nepěkně drolí pod rukama
ale klidně s Vámi někam vyrazím - jak se venku lízt bojim, tak s Váma dvouma nečekaně skoro ne

6 Dio Dio | 21. května 2009 v 19:51 | Reagovat

Ádr je Ádr(špach), to Ti říkám! S Krasem jsem nejistý zase já ... je Český, Moravský nebo existují oba? Ten nad Brnem je prý strašně oklouzaný.
Že se s náma nebojíš, dokazuje že nejen my, ale i Ty nejsi "normální"! :-D

7 Alča Alča | 25. května 2009 v 10:31 | Reagovat

Děti moje, když to čtu, tak mě jímá obava. Oba tři polezete, tak hlavně ne v oklouzanym Krasu :-)  No, ale stejně si myslím, že to je bezpečnější než jízda autem a ten pocit, když to dáte, bych taky chtěla zakusit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.