12.-14.5.2009 Milano 2 – hlavní město módy

30. května 2009 v 7:29 | Dio |  Cestování a Lezení
Pod skálami jsem se aspoň libově vyspal. Ve středu ráno busem zpět k Lago, koupačka, objevování místní jazykové diverzity se dvěma roštěnkami na pláži (2 hodiny jsem se odhodlával) a po obědě (časově) hurá na…

Stop do Milána
První dvě nabídky na pár kilometrů jsem s díky odmítnul a ve 3.autě už zase byl supr týpek. S Lucou jsme probrali témata od Sardinie přes konfrontaci město vs příroda, ztrátu kultury autostopu v Itálii až po českou a italskou politickou situaci. Je pravda, že já toho co říct k té naší moc nemám (jen říkám, jaký je náš prezident rebel) a ptám se vždycky hlavně na Berlusconiho. To je totiž hustec!!! :-D Neoblíbený a přesto volený. Mafián a manipulátor (vlastní několik TV stanic, rádií a novin, kde tvoří svou "realitu"). Ale taky člověk, který na pozici nejmocnějšího muže Itálie (nazývaný "převlečený diktátor") došel z barového zpěváka na výletních lodích. Škoda, že nedošel a nejde čistou cestou.
Luca si se mnou protáhl cestu až do Brescia, kde jsem musel 2 hodiny vytrpět na kruháči plném projíždějících aut. Byl jsem zasypaný prachem a taky mě pěkně smažilo slunce. Ale pak rondel 2x objel Andrea, starší pán z Milána, a odhodlal se zastavit mi. Normálně to nedělá, má strach jako drtivá většina Italů. Znovu se však opakovaly příběhy ala: "Já za mlada taky hodně cestoval stopem" a "představil jsem si, že tak stojí můj syn a tak jsem Ti nakonec zastavil" (tímto rozhodně nechci nikoho ke stopu přemlouvat či nabádat!). Andreovi se stejně jako Lucovi život v Miláně moc nelíbí. "Je tam spousta pracovních příležitostí a spousta peněz, ale chybí kvalita života" říkal. Zase se mnou zajel o kousek dál, než byl jeho cíl. Zavezl mě na zastávku metra a, protože mě nemohl doprovodit do samého centra města, doslova mi vnutil 2€ na jízdenku. Co dodat, dobří lidé se najdou všude.

Milano = 24 hodin módy
Dometroval jsem do středu města, k Duomo. Obrovský chrám, obrovské náměstí, domy i ulice, nespočet lidí a nejluxusnějších obchodů Itálie. Nejlepší způsob, jak poznat město, je chodit a … chodit. Takže je jasné, co jsem zbytek večera dělal. Viděl jsem trochu z centra, Castello (Hrad) a gigantí park s open-air diskotékou.


Nocleh jsem měl pohodlně a zadara téměř v centru u studentek, kterým byt pronajímá Luca. Ten mi dal číslo na jednu z těch holek, že jí mám zavolat a snad mě jednu noc nechají přespat. Autostop a italská pohostinnost jsou super! Elettra a Gulia mě vyzvedly na zastávce metra a další asi 2 hodiny jsme prokecali u nich na bytě.
"Velmi brzké" vstávání v 8 hodin ráno je pro Italské studenty fakt brzo, ale dá se to přežít a člověk tak má delší den. V obrovském sportovním obchodě Decathlon jsem si dokoupil poslední artikl (tenisky). Výběr tam měli parádní a ceny často taky. Já za outdoorové kecky dal 45€ a takové boty bych v Cagliari nenašel ani na internetu. Nato jsem běžel na modelingový casting. Ano, opravdu jsem v Miláně měl schůzku na práci modela a byl to jeden z mých životních zážitků! Popíšu v dalším článku.
Následovala návštěva musea vědy a techniky Leonarda da Vinciho. Bylo tam toho tolik a tolik zajímavého, že moje 1,5 hodinová prohlídka mi připadala jako neuctivý fotografický průlet. Vrátím se tam, nestihl jsem i spoustu dalších milánských zajímavostí. Znovu k Duomu a další park. Toto odpoledne jsem chodil a zase chodil, naštěstí už mohl vystřídat sandále a boty (doporučuji dvojí obuv).

MILANO?
Jaké je hlavní město módy, italského obchodu a průmyslu? Rušné a rychlé, ostatně jako každé velkoměsto. I já tady měl všechno tak tak na poslední chvíli, nebo těsně po ní. Kdyby se jeden chtěl uhnat k smrti obletováním exkluzivních kočiček (ONDRO), nebo nakupováním (PUPU), tak Milano je pro něj to pravé místo. Mezi milióny holek bych ty škaredé spočítal snad na prstech jedné ruky, bylo jich moc moc krásných!
Pouliční prodavači (černoši a další přistěhovalecké menšiny)
Jsou v Miláně ještě akčnější, než jsem viděl kdekoli jinde. Např. jeden mi silně chytil ruku a nasypal do ní kukuřici, načež mě ze vzduchu obsadili holubi a začali ze mě hodovat. Druhý černoch zase zdravil kolemjdoucí: "Dobré odpoledne, řediteli!" s nataženou rukou vymáhajíc si pozdrav (a později určitě i peníze). Třetí typ využil mé slabé chvíle, když jsem si zavazoval tkaničku a už mi chtěl navlékat korále na ruku a hned na to samozřejmě ať dám najíst jednomu Afričanovi, nebo ať mu dám aspoň na kafe. Jenže kafe nemusím mít ani já a ani těch peněz už moc nebylo. Avšak potom, co si to 3x vyslechnul, opustil mě a ani se nerozloučil.
Hezčí příhodu jsem měl s pánem hrajícím na saxofon. Sedl jsem si kousek od něj, poslouchal a pak mu za to dal nějaké drobáky se slovy: "A me piace la sua musica" (mi se vaše hudba líbí). Potěšeně odvětil: "Grazie, grazie tanto" (děkuji, děkuji moc).
Gigantí parky
Městské zelené oázy plné lidí sportujících (tolik běhajících lidí jsem viděl snad jen v americkém filmu), relaxujících, objímajících se, drkotajících a hrajících si. Od těch nejmenších po nejstarší. Je krása vidět lid takto trávící své volné chvíle. Ve městě je obecně o dost víc zeleně než v Cagliari, kde podle mě pořádný park chybí.
… Milano, já se vrátím.

Cesta domů
Na letiště do Bergama (50km) jsem jel busem, stop asi nemožný a nejistý. Navíc 9€ za užití si tohoto města do poslední možné chvíle určitě stojí.
Letištní kluci na proclení se trochu zasekli na mém laně uvnitř batohu. U příručního zavazadla se jejich zájem dá chápat. Jenže světe div se, i rentgen byl růžový a tak mě i s mou gay cordou pustili domů.
Na letišti i během letu už jsem vám sepisoval zprávu z výletu. Při přistání mě "vítal" déšť a já se letušek ptal, kde to jsem, že tohle není moje Cagliari. Jedna vzala odpovědnost na svá bedra, že za to počasí může ona - Angličanka. Gianni mě po italsku nenechal jet busem a z letiště mě vyzvedl autem. Spousta nadšeného vyprávění (italsky se to ze mě už hrnulo jak kaše z hrnce), kolej, chvíle vyprávění i Khalilovi, dobrou noc.

Tenhle výlet mě vrací do rovnováhy, kterou burácně otřásl překlad v kombinaci s prací v pizzerii a s univerzitou. Potom, jak se vracím nabitý energií, opravdu jako znovuzrozený z těchto výletů a dobrodružství si můj život (nikoli životy ostatních, respektuji diverzitu) bez nich ani nedovedu představit. Zhynul bych!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kuku kuku | 30. května 2009 v 10:24 | Reagovat

no čumím jak bombově to umíš popsat, přednést, jako bych tam byl a zažíval to vše na vlastní kůži... klobouk dolů..

2 Vakys Vakys | 30. května 2009 v 18:33 | Reagovat

Zdár Tome! Fotka "castello di Milano" upe nej-mega! Výlet taky z vydatnýho soudku! Už se fšici těšíme na modeling článek! :-D

3 eva eva | 30. května 2009 v 21:42 | Reagovat

Nas drahy backpakeru,myslim ,ze toto zpravodajstvi je pravdepodobne perlou tve schopnosti vtahnout nas do deje ( u nas se nic takoveho nedeje ),sedim,premyslim,ani nemam slov,jsem nadsena !!!Kongratulejsn!!

4 lia lia | 31. července 2011 v 19:30 | Reagovat

je opravdu milano nejmódnější město?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.