25.4.2009 3 dny s Enzem v Cala Gonone, měl jsem se přepychově! 2

26. dubna 2009 v 12:37 | Dio |  Cestování a Lezení
Středa 22.4. Den druhý, Český

I druhý den ráno nám troch pršelo, ale již dopoledne se vyjasňovalo a bylo mnohem líp a mnohem tepleji. Dnes mě můj Vergilius (viz Děj - Peklo a očistec) vzal do údajně největší lezecké jeskyně v Evropě. Je opravdu impozantní! Vůbec nevím, jakým přirovnáním bych vám ji přiblížil. Asi by bylo lepší, kdyby jste se přiblížili vy a mrkli na ni vlastním oknem. Už samotný přístup 35metrovým slaněním člověka rychle začne hlouběji a hlouběji vtahovat do jiné dimenze. Je jasné, že celý strop a stěny poseté krápníky, děrami a spárami nemohl nechat lezením provrtané hlavy v klidu. Byl to znovu Enzo, kdo krom mnoha dalších oblastí objevil i tuto. Jak se píše v průvodci, udělal (nejen) v této části sardské země titánní kus práce. Od vynýtování (zajištění) nespočtu cest, přes odkrývání nových oblastí a možností lezení až po bungee dumping ve vedlejší ještě 2x větší jeskyni. Jeho fantazie a energie jsou famózní!
Vraťmě se ale do naší jeskyně, do Millenia. Dnes se opět povedl rozumný rozlez na 6a+, takže jsme pak oba prošli 7a bez ztráty kytičky (OS) a mohli se vrhnout vstříc enzově další kreaci za 7b+. Není každý den posvícení! Ještě že tohle dobře znám (mamka moudrosti mi to pársettisíckrát zopakovala). Nepamatuju si, že bych kdy lezl něco nechutnějšího. Klouzavá skála, navíc po deštích nedosušená, s dosekanýma chytama. To zas bylo mezi náma řečí. Ale je supr, jak zábavně o tvoření umělých chytů dokážeme debatovat. Já proti všemi deseti, Enzo v tom nevidí nic zlého, je-li to potřeba. V jeskyni se s námi vyblbli i nějací Frantíci a já asi dovršil svou metamorfózu.

Byl to Enzo (příběh druhý):
- komu jsem před měsíci básnil o mém zalíbení v převisech, v atletických cestách … však víte i vy. Načež mi odpovídal, že mě vezme do Millenia - největšího převisu na ostrově.
- Kdo mou převislou oddanost nalomil v Isili říkajíc, že na tuhle goriládu (pádlování) není třeba mozku.
- Kdo mě provedl několika technickými nádherami a půjčil mi na ně adekvátní lezečky (zděšen pohledem na papuče, ve kterých lezu).
- Kdo mě konečně přivedl do jeskyně gigantů.
- A nebyl to nikdo jiný než Enzo, kdo si ode mě s radostí vyslechnul, že tahle atletika už je u mě překonána technickými cestami! (což neznamená, že mě gorilády dál nebaví. Ale prostě nejsou "Topovka, Čistý Sen").

Večer jsem se prošel k moři, udělal dvě fotky a pak se challengoval (vyzýval) s Alice v italštině. Nakonec nad zátahem do hospody ale opět vyhrálo lůžko. Ráno jsem totiž chtěl shlédnout znovuzrození Slunce.

Čtvrtek 23.4. Den třetí, Italský

Povedlo se mi vstanout v 6:20 a zřít ten každodenní zázrak. Životadárné sluníčko vyhřívalo naše východní pobřeží hned, co ho jen spatřilo a pro mě tohle je léto na plné pecky. Nedovedu si představit své fungování ve 40 stupních ve stínu. Po brzkém ranním představení jsem se ještě natáhl a vstával tak opět až po deváté. Dopoledne jsem využil štěstí v neštěstí (koupil nové sandále ve slevě, když se mi moje staré znovu rozpadly), rozloučili jsme se s Lucií a jeli pro Antonia.

To je výborný týpek z Bologni, který se zde v poslední době stále častěji vrací. Není divu, že! Spolu jsme se vydali na vzdálenější sektory u Orosei. Půlhodinka šlapání do kopce v úmorném vedru a Enzo nás pak poslal na "rozehřátí" (rozlezení) do 6c, které nás mělo upéct. Ale nic lehčího tu prostě nebylo. Každopádně to zafungovalo skvěle, páč potom jsem na OS prošel 7a+, 7a, trochu se potrápil v projektu (následně Antoniem prvopřelezeným, dal mu 7b+) a parádní den jsem zakončil mým prvním 7b na OS. Co dodat?! Za poslední 2-3 týdny lezení (těžkých cest) s Enzem jsem se pohnul a posílil jako nikdy a vesmírně se to užívám. Na konci odpoledne už jsem si jen dopřával výborný místní chléb z brambor ve formě placek (dost podobný tomu od babičky Hedviky) s jemným sýrem a prosciuttem. PECKA!

Galtelli

Dni a krásným příhodám ale ještě nebyl konec a mi se poštěstilo dalšího příjemného zážitku. Kluci měli v jedné vesnici po cestě pracovní schůzku a já, procházejíc a fotíc Galtelli, byl místníma pozván na pití a pokec. Není těžké poznat, že jsem cizinec a oni si šanci pokecat s někým takovým z "venku" nenechají utéct. Odmítnout nemůžu, je to beze srandy zdraví nebezpečné mnohem víc, než sud piva. Naštěstí nebylo problém vykšeftovat víno za ovocný džus a, když jsme se snažili, rozuměl jsem a vykládal. Neodvážil jsem se odmítnout ani druhé ani třetí pití. Člověk má strach, když se tihle vesničtí dobráci "normálně" dohadují mezi sebou. Ale umí být i přátelští a obrovsky pohostinní. Jednomu pánovi jsem na oplátku udělal fotku před bankou, druhou ještě v hospodě s kamarádem a pošlu mu je poštou. Konec veselí. Znovu 2,5 hodiny na cestě, v 1 v noci jsme doma v Cagliari, ve 3:20 končím tyhle články, po kterých se vám snad nebude zdát divné, že se mi do Cagliari ani nechtělo vracet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vakys Vakys | 27. dubna 2009 v 20:30 | Reagovat

Libovka! Neskutečně lezete! 7b na OS, no pro mně nepochopitelný! Chápu to správně, že už máš opravenej aparát? (kolik to stálo?) Každopádně fakt hezký fotky, přičemž nejlepší je samozřejmě ten týpek před bankou. :-D

2 Alča Alča | 28. dubna 2009 v 16:13 | Reagovat

A to jsem ti taky chtěla napsat, že ten týpek je nejlibovější. To lezení je pro mě trochu španělská vesnice, ale být tam a všechno si prohlédnout s bezpečnou půdou pod nohama a bez lana, to bych chtěla moc!

3 Dio Dio | 28. dubna 2009 v 21:27 | Reagovat

Tož, doma máte bezpečného průvodce po galaxii a přes Enza by, myslím, šlo sehnat ubytko za normální peníze.
Ale taky víme, jak to Enzem je, že!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.