Právě před rokem jsme podávali přihlášky na studijní pobyt erasmus. V našich přihláškách byl krom osobních údajů jediný rozdíl a to v počtu semestrů. Tedy rok jsme (nejen my) věděli, co se dnes muselo stát. Takový byl prostě plán, my s tím počítali a tak se tím i smířili už dávno. Tohle je realita, kterou nezměníme, protože nechceme! (Vaky chce dokončit povinnosti v Olomouci, já erasmus v Cagliari). Asi píšu pro některé až moc chladně, jakyby pro mě Vakyho odjezd nic neznamenal. Ale
Chci se trápit? Chci si melancholicky vnucovat smutný budoucí půlrok? Chci jej překonat co nejdřív ("Uteče to jako voda")? Nečeká nás v tom následujícím půlroce i dost radostných a nových věcí? Já bych řekl, že ano, a nechci se k nim nastavovat negativně. Nevím, jestli mám psát za sebe nebo za oba … i zde je vidět naše spřízněnost. Situaci vidíme nečekaně opět souhlasně.
S Vakem jsem vloni zažil nejlepší rok na kolejích, nejlepší práci a léto na Všemině a troufnu si říčt, že tady jsem s ním zažil i nejlepší půlrok života, co jsem doposud měl (a to při odloučení od rodiny a dalších kamarádů z domu!). Těm, jenž nás znají, asi nemusím popisovat, jak dobře si my dva rozumíme. Já si ani sám se sebou nerozumím tak, jako s Vakem! Těžko se věří tomu, že já s někým a někdo se mnou víc jak 5 měsíců vydžel téměř non stop 24 hodin denně. Bez hádek, bez šarvátek, bez krve a dokonce tento půlrok Vak ani nezvracel :-)

My dva si ani nemusíme nějak extra krkolamně děkovat. Vím, že to zase cítíme stejně. Oba jsme si dali hodně. Především wrestlových náloží teda. Vážím si jej stejně, jako si on váží mě! Společně jsme vytvořili vše skutečné i neskutečné, udělali ostudy a příběhy, o kterých si jiní nepřejí ani zdát.
… A přece se na to došlo - oči se mi zaslkeněnili jako nešťastnému emo boyovi, který si zlomil ruku na skateboardu a volá střídavě po mámě a po 911.
Proč jsem Vakyho v titulku nazval "Biscotto" (sušenka)? Protože tak se jmenuje tlustý kamarád hlavního hrdiny mojí italské knížky, která vtipně popisuje příběh kluků na dobrodružném kempu. Jeden z nich, zvaný "Sušenka", do sebe pořád něco tlačí a podle toho taky vypadá. Vak nás dnes opustil ve 4 třičkách, 3 mikinách a 2 bundách!!! Všechny kapsy navíc vyplněné dalšíma tričkama a trenýrkama. Dole měl jen šusťáky a na nich rifle střežené uomem pipistrellem (batmanem).
Nová éra nastává i pro vás. Některým se do života fyzicky vrácí bytost stvořená snad z čistého plutónia, jiní to poznají asi jen na blogísku. Je jasné, že Vaky bude chybět i zde, blog byl převážně jeho práce. Přichází doba temna, dlouhých odmlk a strohého realismu :-)
V okamziku zrozeni nasich deti souhlasime s tim,ze nase srdce bude navzdy chodit mimo nase telo.Nehlede na vzdalenost.Proto jsme tady.Laska je kaviar,jahody a slehacka,sampanske.Pratelstvi je cerstvy chleb,maslo a syr a konvice caje pro dva.Samozrejme,aby clovek prosel spokojene zivotem,je nejlepsi oboji zkombinovat.Ale pratelstvi se lepe travi.Pritel je osoba,s niz se odvazujeme byt sami sebou.E.M.