8.2.2009 Biscotto is gone :-(

8. února 2009 v 20:06 | Dio |  Cagliari
Po té, co se nás Italové hned od našeho příjezdu na Sardošku ptali, kdy se vracíme domů, se v poslední době snesla vlna podobných dotazů i z ČR. Abych předešel dalším melancholii podněcujícím tázáním ohledně Vakyho návratu do ČR a našeho odloučení, pokusím se odpovědět v předstihu. Pokud na něco zapomenu, ptejte se Boha.

R vs E
Právě před rokem jsme podávali přihlášky na studijní pobyt erasmus. V našich přihláškách byl krom osobních údajů jediný rozdíl a to v počtu semestrů. Tedy rok jsme (nejen my) věděli, co se dnes muselo stát. Takový byl prostě plán, my s tím počítali a tak se tím i smířili už dávno. Tohle je realita, kterou nezměníme, protože nechceme! (Vaky chce dokončit povinnosti v Olomouci, já erasmus v Cagliari). Asi píšu pro některé až moc chladně, jakyby pro mě Vakyho odjezd nic neznamenal. Ale

Co budoucnost?
Chci se trápit? Chci si melancholicky vnucovat smutný budoucí půlrok? Chci jej překonat co nejdřív ("Uteče to jako voda")? Nečeká nás v tom následujícím půlroce i dost radostných a nových věcí? Já bych řekl, že ano, a nechci se k nim nastavovat negativně. Nevím, jestli mám psát za sebe nebo za oba … i zde je vidět naše spřízněnost. Situaci vidíme nečekaně opět souhlasně.

Neuvěřitelných 1,5m na výšku i na šířku
S Vakem jsem vloni zažil nejlepší rok na kolejích, nejlepší práci a léto na Všemině a troufnu si říčt, že tady jsem s ním zažil i nejlepší půlrok života, co jsem doposud měl (a to při odloučení od rodiny a dalších kamarádů z domu!). Těm, jenž nás znají, asi nemusím popisovat, jak dobře si my dva rozumíme. Já si ani sám se sebou nerozumím tak, jako s Vakem! Těžko se věří tomu, že já s někým a někdo se mnou víc jak 5 měsíců vydžel téměř non stop 24 hodin denně. Bez hádek, bez šarvátek, bez krve a dokonce tento půlrok Vak ani nezvracel :-)

My dva si ani nemusíme nějak extra krkolamně děkovat. Vím, že to zase cítíme stejně. Oba jsme si dali hodně. Především wrestlových náloží teda. Vážím si jej stejně, jako si on váží mě! Společně jsme vytvořili vše skutečné i neskutečné, udělali ostudy a příběhy, o kterých si jiní nepřejí ani zdát.
… A přece se na to došlo - oči se mi zaslkeněnili jako nešťastnému emo boyovi, který si zlomil ruku na skateboardu a volá střídavě po mámě a po 911.
Proč jsem Vakyho v titulku nazval "Biscotto" (sušenka)? Protože tak se jmenuje tlustý kamarád hlavního hrdiny mojí italské knížky, která vtipně popisuje příběh kluků na dobrodružném kempu. Jeden z nich, zvaný "Sušenka", do sebe pořád něco tlačí a podle toho taky vypadá. Vak nás dnes opustil ve 4 třičkách, 3 mikinách a 2 bundách!!! Všechny kapsy navíc vyplněné dalšíma tričkama a trenýrkama. Dole měl jen šusťáky a na nich rifle střežené uomem pipistrellem (batmanem).

Blog
Nová éra nastává i pro vás. Některým se do života fyzicky vrácí bytost stvořená snad z čistého plutónia, jiní to poznají asi jen na blogísku. Je jasné, že Vaky bude chybět i zde, blog byl převážně jeho práce. Přichází doba temna, dlouhých odmlk a strohého realismu :-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | 8. února 2009 v 22:11 | Reagovat

V okamziku zrozeni nasich deti souhlasime s tim,ze nase srdce bude navzdy chodit mimo nase telo.Nehlede na vzdalenost.Proto jsme tady.Laska je kaviar,jahody a slehacka,sampanske.Pratelstvi je cerstvy chleb,maslo a syr a konvice caje pro dva.Samozrejme,aby clovek prosel spokojene zivotem,je nejlepsi oboji zkombinovat.Ale pratelstvi se lepe travi.Pritel je osoba,s niz se odvazujeme byt sami sebou.E.M.

2 Gianni Gianni | E-mail | 9. února 2009 v 16:30 | Reagovat

Biscotto....for ever!!! GRANDI

3 Vakys Vakys | E-mail | 10. února 2009 v 14:38 | Reagovat

Tak ze všeho nejdřív musím dát Tomovi skoro ve všem za pravdu, jediné co si trofám vyvrátit je výrok, že jsem nezvracel. Zvracel jsem mockrát, ve svých obvyklých a pravidelných intervalech!

Nakonec bych chtěl nalákat čtenáře na chystaný článek o mé strastiplné cestě do rodné vísky. Snad Bůh dá a já jej přidám třeba již dnes večer..

4 Eva Eva | 10. února 2009 v 14:47 | Reagovat

Mily Marku,dekujeme ti za to,ze jsi nas mesice bavil zpusobem,jaky by nas nenapadl ani v bujnem snu a bude nam to chybet,prejeme ti stesti ve vsem,co te ceka.Mily Tome,tobe dekujeme za to,ze nam delas radost,prejeme take hodne stesti v hodne dobre rozjete praci i zabave.Eva a Sandra

5 Shelby Shelby | 11. února 2009 v 21:53 | Reagovat

Já su z toho uplně smutná..

6 Dagmar Dagmar | E-mail | 13. února 2009 v 10:48 | Reagovat

Vakysku,nalákal jsi nás fakt pěkně-na chystaný článek o cestě domů,takže téměř veškerý volný čas trávím koukáním na blog,kdy se tam ten článek objeví a furt nic! NIC! NIC! Snad ses nezapích někde na těch trzích v Bulharsku? :).Tomova mamka.

7 Janča Janča | E-mail | 13. února 2009 v 19:42 | Reagovat

Ahojky kluci:-) stále budu věrná vašemu blogísku,ikdyž už jeden z hlavních hrdinů odjel. Těším se na slibovaný článek o tvé cestě dom,Vaky:-) Ale i na ostatní článečky od Toma:-) Mějte se oba moc krásně,ahojík Vaše opravdová a věrná fans :-)

8 Janča Janča | E-mail | 13. února 2009 v 19:43 | Reagovat

ještě dodávám: Krásného zítřejšího Valentýna všem,co tu čtou:-)

9 Eva Eva | 13. února 2009 v 21:21 | Reagovat

Taky prejeme vsem,at nas chlapci nosi na rukou minimalne do vitezneho zkrachovani!E.

10 pája pája | 16. února 2009 v 9:07 | Reagovat

Kluci, všechna čest. Vy jste se hledali až jste se fakt našli, ne maždý má takové štěstí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.