close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

31.1.2009 Žije!

8. února 2009 v 19:09 | Dio |  Cestování a Lezení
Jak jsem včerejší den skončil, tak i tento musím začít psaním o Giannim. Cítím totiž, že jsme mu zprostředkovali či zpřístupnili silný a doufám, že v rámci možností příjemný zážitek. (Mé pocity nám vlastně potvrdil tradiční děkovnou sms či mailem.) Ráno podle mě nebyl schopný odpovědět ani sám sobě na mou otázku, jak mu je a jestli mu byla zima. Vypadal fakt trochu překvapený (asi že přežil), jakoby dostal facku. Ale byl v pohodě. Všude okolo námraza, spacáky pod plachtou mokré (zapocené - člověk normálně za noc vypotí cca 0.5L, při takovém oblečení, jaké jsme měli, samozřejmě víc), za plachtou u nohou spacáky zmrzly. Obyčejná zahradní celta za dva piva však, přestože způsobuje zapaření a tak namočení spacáku, ohromně pomáhá - tepleně, před větrem, ledovou rosou a dnes i námrazou.

Che buuona jornata ojji
Tady poprvé jsem v Itálii viděl východ Slunce. Ano, po 5 měsících jsem se dokopal k brzkému vstávání a přivítání životadárného sluníčka. Člověku ta záře hned vyloudí úsměv na tváři a vytáhne ho ze sevření ranního mrazíku. Jak jsem avízoval v předchozím dni, z tohoto výletu bude video a já se ráno při jeho natáčení nechal unést téměř celým údolím. Při tom objevování a popocházení za záběry ještě a ještě o kousek dál jsem došel až ke Corvo Solitario a tady se znovu zamiloval. Po téměř zdolaném Alienovi moje lezecké srdce začalo bít pro nový sektor - víc jak 20 metrů zdajíc se nekončící převislá skála s dvěma menšími stropy, osamocená jak strážný voják ("Corvo Solitario" = osamělý havran). Stejně jako dokončení Aliena (RP přelez) však na sebe budeme muset ještě chvíli počkat. Dnes není moc času (Gianni odpoledne píská fotbal) a Španělé by si tam moc nezalezli.

Gutten tag
Po naší (moji a Vakyho) německé snídani, kdy Gianni málem nevěřil, co a kolik toho ráno sníme (chápejte - při obvyklých 3 jídlech za den to nemůže být typický italský croissant s kafíčkem), nás chvíli nazýval Němci a kroutil hlavou. Naštěstí ho to brzy přešlo a nezpůsobili jsme mu tak žádné zdravotní komplikace. Cestou za novými sektory jsme vypunkovali dva ploty a vybreakovali nějaké mokřady, abychom se kousek před Corvo S. otočili a popošli pár kroků zpět na Muro Blu, kde Vaky se Španěly dali několik cest. Vak si dokonce v jednom 6béčku dal svůj první krutopád! Já mezitím znovu musel prozkoumávat Corvo S. a okolí. Byl jsem trochu rozbitý, tak jsem ten den nelezl. O půl druhé cesta domů, odpoledne a večer nějaká rutina, která již opustila moji paměť…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vakys Vakys | E-mail | 10. února 2009 v 14:23 | Reagovat

Tu večerní rutinu už si taky nějak moc nepamatuju, ale jak nás tak znám, řek bych, že to bylo určitě něco s mrchama! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.