Když jsme si v Sieně chtěli poprvé koupit chleba, trošku jsme se zhrozili. Všechny byly tvrdé jak beton a tak jsme slevili a rozhodli se zkusit nějakou veku. Naše rozčarování se však opakovalo. Když jsme se ptali po něčem měkčím, pokrčil rameny a řekl, že italské pečivo je takové. V supermarketu se většinou dají koupit měkké "housky", ale často svou konzistencí spíše připomínají pečivo vyrobené z rozemletých chirurgických rukavic. Navíc museli čelit ještě jedné nepříznivé skutečnosti. A sice, že v Toskánsku se pečivo nijak nesolí, takže máte chvílemi dokonce pocit, že je nasládlé.
Po nějaké době se nám podařilo si zvyknout na křupavé chleby i veky a alespoň mě, už to tak nevadí. Jen si člověk musí dávat pozor při ukusování, aby si nepoškrábal dáseň. Fakt!
Situace v Cagliari je o poznání lepší, protože se tu dá lehce sehnat měkké pečivo, například housky alla ankylosaurus, které jsou pravidelným čtenářům již věrně známé. V poslední době mezi naše velké favority patří hlavně pane al latte (pečivo na mléce=zřejmě se vyrábí z mléka), což je nadýchaná houska velejemné chuti, která dokáže povznést kdejakou nuznou snídani.
Prosciutto cotto/crudo

Jednou z významných potravin italské kuchyně je "šunka" prosciutto. Můžete ji koupit buď jako cotto nebo jako crudo. Cotto je vařená a víceméně je totožná s českou šunkou. Prosciutto crudo je syrové maso, pouze nasolené a usušené. Má výraznou chuť a i proto se krájí na charakteristické plátky, které jsou až průsvitně tenké. V obchodě mají kusy prosciutta, ze kterých přímo krájí a většinou ještě někde poblíž visí celé kýty obalené pepřem a zatřené jakýmsi sádlem.
Pravidelní čtenáři zdraví naše nepravidelné dopisovatele!!!Ahojte,zdraví PTW!