10 dní sodomy očima Šamana

26. prosince 2008 v 18:23 | Sandra |  Cestování a Lezení

Náš výlet na Sardegnu se uskutečnil 11.12 2008 ve 23:00, když jsme vyrazili Já (Sádra) a Jirka z našich domovů společně s našimi matkami, které nás odvezly na ostravské hlavní nádraží, zde nám jel vlak do Prahy. 4 a půl hodinová cesta, kterou jsem většinou prospala , až na návštěvu našeho kupé nějakými úchyly, kteří se mě snažili obtěžovat, ale jelikož jsem byla v tvrdém spánku, tak mě Jirka přesvědčoval, zda se mi to jen nezdálo…..dále během cesty se nic neobvyklého nedělo.
Po příjezdu do Prahy jsme šli na autobus, který nás měl zavést na Ruzyňské letiště. V Praze byla celkem velká sněhová kalamita a autobus nám málem ujel..naštěstí se tak nestalo… Dorazili jsme na letiště, kde jsme odevzdali zavazadla, a pak jen nastoupili do letadla, které mělo ale 15 min zpoždění, protože nám museli rozmrazovat křídla strojem jako z Matrixu. Poté už jsme v klidu doletěli do Milána, kde jsme ale bohužel měli 8 hodin čas, než nám letělo další letadlo do Cagliari. 8-mi hodinové čekání jsme většinou prospali. Z Milána jsme bez problému odletěli a na letišti v Cagliari nás už čekali kluci. Jen jak jsme je spatřili, už jsme měli úsměv na tváři. Vzali nám krosny a vyrazili jsme k autu a hned jsme jeli do supermarketu, kde jsme si s jejich pomocí nakoupili zásoby alespoň na pár prvních dní. A jeli do "našeho" nového bytečku.

Náš první výlet byl moc fajn , ale velmi náročný. Ráno jsme se nasnídali a vyjeli někam do nějakých hor nebo skal, netuším jak se to zde jmenovalo. Byl to krásný slunečný den , krásná příroda, ale přišel první nátlak ze strany kluků, donutili mě "silou" vyzkoušet si lezení. Sice jsem vylezla jen dva metry , ale byla to paráda. Potom jsem se raději jen už opalovala a lezení jsem přenechala klukům. Když dolezli museli jsme to celý ještě nějak šíleně obejít, což jsem málem nepřežila…ale naštěstí mě zachránila čokoláda a coca-cola, kterou jsem si na první výlet vzala. Pro příště jsem byla poučena brát si mnohem větší zásoby jídla. Po večeři jsme navštívili asi na dvě hodiny město, které mě už úplně zničilo, protože když jdou kluci svou normální chůzi, tak já za nimi musím běhat. Přišli jsme domů a já okamžitě padla do Tomova zimního spacáku a už jsem o sobě nevěděla.

V pondělí jsme se všichni sbalili a vydali se na šílený výlet se stany a cílem bylo projet ostrov od jihu k severu a zpět. Tohle bylo nezapomenutelných 5 dní bez hygieny, teplého jídla, postele, tepla, ale byly to dny poznávání, výšlapů, které jsem nikdy nezažila a už nezažiji, zde jsem dostala spoustu nových přezdívek jako je například "Lev, Šaman, Sádra, Sána…" byla jsem označená za zfetovanou, blbou každých 5 minut a dokonce mi Vak zpíval i písničku sice krátkou , ale moc krásnou… její text byl "Sádra má velkou hlavu, jak pytel od banánu, Sádra se v davu neztratí". Vak byl nejhodnější účastník výletu, kdyby nebylo ho, tak se ani neučešu, každý den mi za 5,50 euro půjčoval hřeben, když jsme šli nějaký výšlap, tak mi za 5,50 euro pomáhal a dokonce mi nabídl, když se můj úplně vybitý mobil po dvanácti zázračných zapnutích už po 13. nezapnul, že mi za 1 euro půjčí svůj. Za to bych mu chtěla veřejně moc poděkovat.

Tenhle šestidenní výlet jsme navštěvovali různá města, všelijaké možné zříceniny, vylezli jsme kde jaký kopec kvůli zřícenině, která kdysi byla pravděpodobně majákem, ale poznali jsme krásnou přírodu a někteří účastnici překonali sami sebe….
V sobotu večer jsme konečně dorazili domů, tak kluci mě velkoryse nechali okoupat se jako první, bohužel Vakovi se ze mě stále chtělo zvracet, ale zvykli jsme si na jeho každodenní nevolnosti, které mu začaly s naším příjezdem a taky skončily našim odjezdem.
V neděli jsme se vydali na poslední lezení, kluci mě zase donutili, naštěstí už ne jejich silou, ale donutili k lezení, tentokrát mé DC boty zvané "degenky" velmi klouzaly, ale i přesto jsem se překonala a vylezla místo dvou metru nejméně čtyři. S Jirkou jsme vlezli i do moře, protože to byl jeden z nejhezčích a nejteplejších dní, které jsme na Sardošce měli. Kluci byli naprosto spokojení s tímto výletem dokonce i já až na cestu k autu. Byla už tma a já jsem si nepůjčila od Toma čelovku a samozřejmě jsem zapadla do Malého "jezírečka" nebo, co to bylo a samozřejmě jsem měla úplně mokré degenky. Naštěstí mě Vak zachránil, půjčil mi své cukle a stal se zázrak, půjčil mi je zadarmo.
Večer nám kluci udělali zase skvělou dokonce teplou večeři a nastala poslední noc. Některým účastníků byla zima, tak usnuli až kolem 4 hodiny ranní a ti aktivní měli budík na 8 hodin ráno. Takže jsem se vyspala asi jen 4 hodiny. Měli jsme s Jirkou vyrazit ráno do města na poslední nákupy. Bohužel Jirka spal, tak jsem na něj musela čekat do 10 hodin, než jsme nakonec vyrazili… Nakupovali jsme dárky pro své milé příbuzné asi do 1 hodiny.. Pak jsme zajeli ještě do supermarketu, ale to jsme jeli už všichni čtyři a dokonce autem..děly se zázraky. Nakoupili jsme si nějaké menší zásoby na let. Pak jsme se vrátili, dobalili poslední věci a ve 4 hodiny jsme vyrazili na letiště. Zde jsme se s kluky rozloučili a vyrazili každý svou cestou. Cesta zpět byla mnohem jednodušší, žádné dlouhé čekání, žádné rozmrazování letadla.. prostě v klidu cesta, dokonce jsme si našli kamarády, kteří nám věnovali Heineken pivíčko… o cestě zpět více moc psát nemůžu, protože jsem ji skoro celou prospala.. Domů jsme dorazili okolo 5. hodiny ranní.

Na závěr bych chtěla klukům poděkovat za neuvěřitelný zážitek, za všechno dobré i špatné, co mi provedli a hlavně za to, že nám vůbec umožnili něco takového prožít. Myslím si, že tohle už nikdy nezažiju, bylo to jedinečných 10 dní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 taťka taťka | E-mail | 27. prosince 2008 v 10:52 | Reagovat

Hele bábovko není to špatný ten článek ale přihod mi tam ještě tel. číslo na sebe. Těším se puso papaa

2 Ségrynsson Ségrynsson | 27. prosince 2008 v 13:58 | Reagovat

Ahoj Sádro,

ohledně té písničky bych Tě chtěla uklidnit, že původní text je: Ségra má velkou hlavu... Jinak jak tak koukám, brůdr našel svého mistra - podle popisu to vypadá, že prospíš ještě víc času, než on, neuvěřitelné :o)

Blogísek je napsanej super a úplně nejluxusnější je ta multifotka!

3 Sajina Sajina | 27. prosince 2008 v 16:46 | Reagovat

:Dbábovko...ToByloMyšlenoNaMouOsobu?MamUzTolikPrezdivekZeSeVtomNevyznam....Tel.čislo:-DKdoVubecJste/Jsi?

4 Dio Dio | 28. prosince 2008 v 11:22 | Reagovat

Sranda, viď? Je viděť, že se máš ještě nějaké dojezdy z (kokainového) výletu. Ale o to líp se to čte, fakt jsi nás potěšila! Můžu Tě uklidnit, Vaky blije každý den i po vašem odjezdu.

Proč bys nemohla zažít něco podobného znovu? Stačí nějak přežít mlýnská kola na střední, dostat se na výšku, zase chvíli vydržet, vyřídit pár (set tisíc) papírů a mrknutím oka tak můžeš být na našem místě.

pro Ondru: 604 202 606

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.