Naše lezení pro nelezce

16. listopadu 2008 v 20:39 | Dio |  Cestování a Lezení

Tento článek by vám, stoupencům všech nížin, měl přiblížit pár pojmů z lezení, aby jste se mohli lépe orientovat v našich lezeckých zápiscích. Doufám a přejí vám, aby jste tím mořem pojmů, které jsem včera v noci vymumlal ze spaní a Vaky je hned zapisoval, propluli bez újmy na zdraví.


Bezpečnost
Proč hned nezačít tématem, které je pro praxí i teorií nepoznamenané přitažlivější než samotná gravitace! Navíc když to bude tak snadné, byť vás k mému smutku ochudím o statistiku a tak i vetší objektivitu (např. 2 přetržená lana za posledních 20 let v Rakousku a Německu-jedněch z největších lezeckých národů-dohromady, nebo srovnání rizika třeba s jízdou v autě atd.).
Objektivní, tedy hrozící, riziko při lezení záleží megamajoritně na samotných aktérech. Protože, vezmeme-li to hned od začátku, na nich záleží, jakou si vyberou skálu (čili jestli bude hrozit pád kamení, špatné jištěné, nesnadný únik v případě náhlé bouřky atd.), jak se vyzbrojí ( všemožná "železná" popravdě hlavně duralová udělátka, smyce, lano, ve kterých však až na vzácné výjimky není problém) a výstrojí (stejně tak bez problémů, ale připomenu prezenci či absenci přílby) a... A teď přichází vrchol večera: Nejvíce záleží na tom, jak se budou v čase lezeckého bytí chovat- tedy jak budou jistit, používat výzbroj a výstroj ( například správně cvakat karabiny, do nich lano, zakládat "štand"= jistící stanoviště), jak dobře budou komunikovat! Nehody při lezení totiž nejsou zapříčiněny onou aktivitou či prostředím (výška, tvrdá skála,...), ale takzvaným "lidským faktorem". Člověk a jeho chyba je nejčastější příčinou!

Stupně obtížnosti
Druhé místo v tomto článku si zaslouží odpověď Janči, protože právě kvůli její připomínce (že jí moc neříká 7a a podobně) jsem se rozhodnul napsat něco pro nezasvěcené (a snad aspoň trochu zainteresované). Tedy 5c, 6b+, 7a jsou stupně fyzické obtížnosti cest, které lezeme. Hodnotících stupnic je několik a tady na Sardinii se používá francouzská; tabulku pro orientaci máte zde. Ale těžko bych přiblížil náročnost lezení "6-céčka" někomu, kdo nikdy lézt nezkusil. Spíše si troufnu říct, že začátečník může na TR čistě (celou cestu vkuse, bez chytání se nebo šlapání na jistící pomůcky) dát 4a, když bude moc šikovný, tak i 5b. Dále existují i stupnice psychické náročnosti, možností zajištění, technického lezení, ale ty nelámou hlavu ani nám, tak proč by měly vám.

Lezení "na prvním" a na TR

Rozdíl je v tom, jestli máte lano a jištění pod sebou nebo nad sebou a v (z toho vyplývajících) délkách pádu. Při lezení na TR= top rope nebo taky "na druhém" je lano protáhnuto karabinou, řetězem, kruhem či borhákem (očko připevněné na skále) nahoře, nad lezcem. Takže když ten se při vší snaze neudrží, nebo si jen potřebuje zatelefonovat, lano ho podrží (ve skutečnosti ho drží jistič na laně) téměř na místě. Pád tedy, při pozorném dobírání (napínání a zkracování lana) jističem, nehrozí! Lezení na TR je tak nejbezpečnější, ale vyloženě o fyzických silách, tedy mnohem chudší.

Onu pestrost a komplexnost při prověřování nejen fyzické připravenosti (síla, vytrvalost, technika), ale i psychiky, více přemýšlení a kreativity nabízí či vyžaduje takzvané lezení "na prvním" či na "ostrém" (konci lana), neboli "vedení". Prvolezec si při výstupu zakládá "postupové jištění", tzn. že do ok připravených na skále (borháky, nýty) cvaká expresky (dvě karabiny spojené krátkým páskem) a do nich lano. Spadne-li během toho, bude to pod poslední cvaknutou expresku. Někdy to může být 1,5m někdy 10 i víc; záleží, jak daleko od sebe jsou postupové jistící body (borháky, nýty či kruhy), jestli je všechny cvaká a taky jestli ho dřív nezastaví nešikovná police (skalní balkon) či kde se vzala tu se vzala zem.
My dva se zde však oddáváme sportovnímu volnému lezení, kde nebezpečné pády příliš nehrozí. Pokud padneme a nebude-li to za vlas či za lásku, nebude to na zem, ale měkce do lana (většinou je to totiž jen svižné zhoupnutí). Například při tradičním a horském lezení na skále nemáte připravené nýty, borháky nebo kruhy, ale hlavně do spár zakládáte (vkliňujete) své vklíněnce, friendy, abalaky...
Při technickém lezení využíváte těchto pomůcek, čili se do nich věšíte, stoupáte atp., tedy už nelezete "volně". Při lezení na českém písku (Adršpach, Labské Údolí, Český Ráj...) se při absenci kruhů či jiných oček na skále nesmějí používat ani vklíněnce a další kovové harampádí. Místo nich se do spár, kolem hrotů a hodin (sloupek ve skále) zakládají smyce a kousky lana a do nich teprve cvakají expresky, či samotné karabiny s lanem. Při "free solo" se leze bez jakéhokoli jištění a padat se nesmí. Naopak při sportovním lezení jsou pády (rozuměj zhoupnutí do lana) běžnou součástí.

O čem je lezení
Bezpochyby o přátelství, o přírodě a o sobě samém. Asi bych našel i další atributy, ale tyto tři jsou pro mě nadevše ostatní jasně dominující, ba až zářící a nedotknutelné.
Lezení bych mimo jiné charakterizoval vysokou kvalitou a intenzitou prožitku a pakliže tento sdílíte v jeden moment s kamarádem, nemusí z vás nutně být hoxometuálové, aby jste si byli hodně blízcí. Moc si nedovedu ani představit, že bych šel lézt s někým, koho nemám rád, nebo koho nechci poznat. Člověku na laně doslova a...a vlastně do rukou vkládáte svůj život, protože on vás (přes lano) bude držet nad hlubinou, jejíž dno může znamenat smrt. On je ten, kdo vás podporuje, s nímž sdílíte i tričko. Těžko popsat atmosféru konkrétních okamžiků, natož pak mého celkového stavu, když přepnu do režimu "lezení" či "cestování" (pro mě velmi podobné).
Cítit se, prožívat se součástí přírody mě v dnešní civilizované a technologické době nesmírně nabíjí energií. Pohyb a pobyt na horách, v lesích, u moře či v něm, to jsou chvíle, které mi umožňují být sám sebou, dělat nejoblíbenější činnosti, sdílet s přáteli to nejlepší prostředí. Netvrdím, že bych se nejraději přestěhoval do jeskyně, chytal ryby a naháněl divočáky. Ale jakmile prožívám výše zmíněné krásné okamžiky z horolezecké činnosti venku (nikoliv tělocvičně nebo boulderbaru), připadá mi, že nemůžu být v tu chvíli šťastnější. Jasně že to není jen o slastných zážitcích, ale i při těch horších, krušných chvílích mrznutí, hladu a žízně, nepohodlí apod. si člověk může velmi dobře uvědomit svou existenci a příslušnost do celé živočišné říše (nikoliv jakousi nadřazenost) mnohem lépe, než doma u počítače. (A to u něj teď, žel, trávím víc času než venku!)
Pozorovat a poznávat sám sebe (specifické slabiny a siliny) usilovat, bojovat a zlepšovat se. Cítit konečky prstů a bezprostředně jednat svým tělem. Prvotním (asi už však ne nejdůležitějším) důvodem k lezení však jsem já sám. Může to být egoistické, ale jedu na skály, abych prožil ony chvíle slasti i strasti, abych si dal zabrat, abych se pokusil být lepší než minule. To vše doplňuje ale například radost za kamarádův úspěch, za společně přelezenou krásnou cestu.
"Z mnoha úhlů pohledu je lezení výzva, které musí být vyhověno" (Gaston Rébuffat)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | 16. listopadu 2008 v 22:19 | Reagovat

Mnohokrát děkuju za výklad vašeho koníčku. Jsem moc ráda,že už konečne vím,aspon takhle teoreticky,co to vůbec je=c) Musím vás moc pochvalit,za vaše doplnující obrázky,fakt povedenýý!!=x)Přeju vám hodně sil a štestí do lezení,s pozdravem Nehorolezkyně Janča =x)

2 Peťa Peťa | E-mail | 17. listopadu 2008 v 11:09 | Reagovat

Noo, pěkné obrázky jste přidali, už vidím jak z nich čtenář s úsměvem poznává kouzla lezení :-). Teď jen sepsat něco o vašem vertikálním snažení pro lezce, co, kde, kdy, jak, jak to pustilo a do čeho se chystáte. To proto aby se ti, na které se teď doma snáší voda o teplotě 2-5 stupňů nad nulou a za chvíli se na ně budou snážet formy vody o teplotách mínusových, měli čím pokochat a měli kde hledat motivaci pro pobyt v šeru se topících a bílým prachem zamořených sklepích, označovaných zasvěcenými jako bouldrovky.

Tak ať to leze, "ALE ALE, RAGAZZI!"

3 Dio Dio | E-mail | 17. listopadu 2008 v 12:43 | Reagovat

Už se to píše ... :-)

4 taťka taťka | E-mail | 17. listopadu 2008 v 22:15 | Reagovat

moc pěkné Tommaso... Těším se na zase někdy.

5 kukuraj kukuraj | 18. listopadu 2008 v 17:53 | Reagovat

tož ten odstaveček - O čem je lezení.. jsi napsal překrásně... teda klobouk dolů, až mi ukápla slzečka...fakt krása..jen tak dál kucííí..

6 Dio Dio | 18. listopadu 2008 v 20:33 | Reagovat

Díky vám, tohle čtení potěší zase mě :-) Ve čtvrtek máme jet na Fingheru se španělským americkým fotbalistou a jeho prsatou kamarádkou, tak jsme zvědaví, co se z nich vyklube (snad nic z kalhot).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.