Jak nám to tu leze

19. listopadu 2008 v 15:55 | Dio |  Cestování a Lezení

Tento příspěvek tedy zase bude o našem lezení, avšak tentokrát pro lezce, naše kamarády, jež zajímá, co, jak a kolik tady lezeme. Dnes se to tedy bude točit hlavně kolem čísel, pro což bych se při vzpomínce na Malého Prince nejraději ukamenoval (nechci lézt pro čísla), ale naštěstí toho nejsem schopen. Výkon k lezení však prostě patří. Kdybych měl lézt pořád jen 4,5,6 ba i 7, myslím, že za chvíli by má vášeň a zapálení pro vertikály byly ta tam.

Deník
Do teď jsme téměř pravidelně lezli 3 dny v týdnu okolo 200 metrů za den. Bájné víkendy u Domusnovasu či v Masua a středeční či čtvrteční drcení na Fingheře nám ale začínají hatit další předměty ve škole a příchod podzimu s přeháňkami. I tak jsme ale s rostoucí formou za půlku listopadu nalezli víc (1205 vertikálních) metrů než za celý říjen (1132m). Ano, přelezené metry, cesty, způsob přelezu a další detaily vím přesně, protože jsem si tady začal psát lezecký deník, ať se za rok můžu podívat, co ze mě udělalo nařachnuté lezecké monstrum. V podstatě tedy tréninkový deník s cestovatelskými (lezeckými) tipy.

Zelenáč Vaky

Vaky není žádný zelenáč! V létě se mi ho povedlo přivést k lezení, když jsme spolu tři týdny vládli Parkhotelu Všemina s umělou lezeckou stěnou. Teď už se vůbec nedá mluvit o začátečníkovi. Jak jsem prognózoval, jeho fyzická připravenost (flexibilita čínských Šaolinů a síla, jakou se mohou chlubit snad jen krutí bombeři z DBZ) se rychle začíná přátelit s nově osvojovanou technikou.
Minulý víkend se mu v Domusnovasu povedlo na TR čistě přelézt 6b a na 1. OS 5c. Měl jsem radost. Tenhle víkend se nám oběma dost dařilo. Nebojím se ho podpořit (ne však přemlouvat) v lezení na 1., protože, jak víme, to je gró lezení s lanem. Zatím ale drtí převážně na druhém cesty po mě.

Arrampicata in Sardegna

Moje nejoblíbenější disciplína, které může konkurovat snad jen DWS (Deep Water Soloing=lezení bez lana nad hlubokou vodou), tedy dálnice velkých stěn, našemu lezení ještě nedominuje. Většina dlouhých cest na Sardošce totiž začíná na obtížnosti 6b a na to bude Vak muset spořádat ještě pár nafukovacích pilulek (natrénovat). Už jsme si však několik lehčích dali a naplánované jsou další (např. 3-5 délkové útesy Scogliera di Pranu Sartu, 120-ti metrové Torre u Villacidra).
Sardinie je zaslíbená především krátkým (jednodélkovým) sportovním cestám a blízký Domusnovas se stovkami cest a mnoha nebeskými převisy představuje americký (megalománský) lunapark pro dospělé druhy divně vykřikujících, chabě ochlupených opic. Počítám, že během půl roku se tam ještě párkrát podívám a na ruce si pak budu muset přidělat kolečkové brusle, abych si je neodřel, jak je budu tahat po zemi.

Tož co já a čísla
Na Cala Finghera už mi toho moc nezbývá. Vlastně je to tak na jednu ruku (7b, 7a+, 7a, 2x6c+), ostatní cesty padly na OS nebo RP, i když pár jich na to RP ještě čeká. Tak jsem tam teď naposled, Peťo, zkusil i toho tvého "Il Barone Rampante" a díky tomu, že jsem už dříve několikrát prolezl všechny okolní cesty a z nich uviděl to madlo jak vrata, pustila mě na Flash (OS se znalostí detailů cesty). Pořád mě však baví se tam vracet a ty cesty i opakovat, přitom vidět pokroky.

Vaky si přesně naopak ode mě žádné cesty ani jejich detaily nepamatuje a tak leze pořád nové, jakoby tam vždy byl poprvé.
Tuto neděli, ač kolmé dolní partie některých cest byly jak pomáslené (po dešti, ještě nechápu, proč), povedlo se mi na RP doslova se projít (asi podobně jako Socrates v athénských zahradách) cestou (6c), již jsem dříve nedokázal ani nakrokovat na druhém (kdy jsem řval a nadával).
Z proshybovaného jara na koleji a prolezeného léta na všeminské překližce mám asi takříkajíc "natrénováno" a v převisech se cítím jako doma. Proto se teď snažím zaměřovat na technické pasáže a už se to začíná zlepšovat. Souboje s tech. exitama (výlezy z převisů po malých škrabkách) pomalu ale jistě začínám vyhrávat. Každopádně to, co by nás oba s Vakym posunovalo ještě rychleji a čemu se docela obstojně (ne však aktivně) vyhýbáme, jsou bouldery. Chybí maximální síla do těžkých kroků a občas snad i technika.

Už mi pomalu začala chabnout naděje na dosažení mého sardinského (lezeckého) cíle a to nabouchat se na ostrovní nejdelší (600m) cestu, která je za 7b. Ale konečně se objevující známky posunu během posledního výletu k Domusnovasu (7a OS, 7a+ na RP) mě vrátily na správnou vlnu. Snad bych už mohl zkoušet jednodélkové 7b i teď, když cesta padne do mé oblíbené disciplíny (převislá, vytrvalostní), ale věnovat se musím hlavně těm technickým mordám! S Vakym totiž oba sklízíme ovoce, občas holubí lejna, v atletických, hlavou dolů převrácených cestách a z toho mám trošku obavy, že jsme převisoví hrubotluci!
Každopádně po školou a Olomoucí zaviněném dekadentním období, lezení v mém životě prochází oslnivě bohatou renesancí a znovu významně vstupuje do mých plánů a priorit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shelby Shelby | E-mail | 19. listopadu 2008 v 17:32 | Reagovat

Panajana, Tome, Tobě snad začínájí růst svaly!! =O

2 Peťa Peťa | E-mail | 19. listopadu 2008 v 19:06 | Reagovat

noo,vypadá to že si jdeš fakt za svým, jen mám obavy že v té dlouhé cestě půjde spíše o technické pasáže za 7b, ale nejsem si tím úplně jistý.. Každopádně veliká gratulace k přelezeným cestám. Je to jak říkáš, nelezeme pro čísla, ale přiznejme si že nás ty mordy a zvyšování maxima přece jen dooost baví :-)

Tak ať vám počásko přeje co nejdýl! Drž progres a na tu cestu to asi bude, jen nevím kde seženeš na to spolulezce, předpokládám že na sólo se úplně necítíš :-).

3 pája pája | 19. listopadu 2008 v 21:44 | Reagovat

hustýýýýýý

4 Vakys Vakys | E-mail | 20. listopadu 2008 v 1:26 | Reagovat

Ahoj Pájo, kdo seš? Protože my ani jeden žádnou Páju neznáme. :-(

5 Peťa Peťa | E-mail | 21. listopadu 2008 v 18:01 | Reagovat

Jóó kámo, tak o tom madle jsem věděl už od prvního pokusu o AF přelez, ale nějak jsem to nedával z něj dál. Taky jsem tam viděl dobrou scénku, když to lezla jedna Němka a místo aby nechala nohy v té díře ve stropě a cvakla si to preso u madla, tak pusitila nohy dolů, držela se jen jednou rukou a šátrala s expreskou a lanem :-). No jak ta cvakla, tak hned v té vteřince hodila držku, no prostě měla to čím se většinou projevujou chlapi, blbá a silná :-))

6 Dio Dio | E-mail | 21. listopadu 2008 v 21:33 | Reagovat

Já si taky myslel, že to takhle (z jedné ruky) cvaknu. Ale asi málo šprechtím německy! Mordování nás pořád baví, akorát nám při poslední Fingheře nepomohlo počasí. Bylo strašně vedro! Takže jsem svým řvem vyhnal všechny racky a snad i ryby ze zátoky. Akorát medůzky zůstaly a jedna mi smahla ruku při plavání.

Sólo asi nebude, měla by na LS přece přijet čerstvá, něžná síla z ČR :-) Ale už se tu pomaličku seznamujeme s místníma, takže možná tak.

Přes díru jsem asi nešel. Trochu (víc) jsem se natáhnul ze začátku toho stropu ze spoďáku a pak to pořešil patou (BTW. patama se držím snad už častěji než rukama :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.