22.11.2008 Villacidro a DBZ-koví holorezci

24. listopadu 2008 v 13:01 | Dio |  Cestování a Lezení
Tento víkend konečně už zase výletový. A přestože jsme si to tentokrát zdaleka nedali se vším komfortem, výlet to byl nad mé očekávání povedený. Ptáte se, jak to že povedený, když jsme museli platit nejen za benzín? Neptáte? Ok.

Sobotní ráno jsem chtěl vyjet aspoň do jedenácté a tak hned s telefonním kokrháním v 8:30 vyrazil jsem na blízké mercato (trh) koupit si druhé rifle, dnes už fakt na lezení. Nedávno jsem tam totiž s tímto účelem jedny sehnal za 5€ (tyhle gatě nové stojí 80€= 2000Kč), jenže se mi tak líbí, že je nosím normálně na parádu do školy a do města a na lezení (abych si pořád netrhal vlastní kolena) musím shánět další. Ale dnešní, snad již třetí hledání, bylo marné. Tak aspoň vytisknout topo (nákres horoleteckých cest) Torre Cinzia, sbalit se a tradá ala cesta z města (dnes zase po jedenácté, ale vsadím se o nic, že příště to vyjde).
Spotřeba o 2 litry větší než normálně (při stejné rychlosti) a spíše plavba než jízda po vozovce naznačovaly, že stromy venku netancují na HIP-HOP, ale že tam pořádně fouká.

Torre Cinzia - naše první horské lezení na Sardošce

I nad ukrutným větrem však zvítězila má touha po dlouhých cestách a tak jsme se vrhli do nerovného souboje (chápej, jsme ještě ukrutnější než stromyporážející vítr!) a trochy bloudění a hledání vytoužených věží. Chůzi po čtyřech, aerobní trénink jak z učebnice, tam a zase zpátky, nahoru na kopec, dolů do kaňonu a výšvih suťoviskem znovu nahoru pod věže, tedy typický horský nástup (tzn. cesta od auta či chaty k lezeckému skvostu), jsme si zpestřili chvílemi plachtění a já, žel, nešťastným (či nemotorným) prásknutím foťákem o šutr. Funguje a snad zůstane jen u toho pokašlávání.
S Vakym jsme si vybrali nejlehčí (5c) ze tří nabízených cest, Via Myriam. Naše zkušenost z jejího přelezu jen potvrzuje její popis v průvodci: "Cesta zajímavá a historická, bohužel v některých místech narušená mechem". Znamená to, že lezení bylo pěkné, většinou po spárách, s vlastním jištěním, jedním převiskem a třemi volnými šutry, ale díky mechu to stálo trochu víc sil (aby kroky byly na jistotu) a nebylo tak pohodlné, jak bývá na sportovních cestách. Ale i toto je charakteristika, která lezení povyšuje na horské a říká: "Chlapečku, tady nejsi na překližce!". Než jsme tu minidálnici (120m) přefrčeli, Vaky stihl okoukat pár triků z metodiky a zapózovat pro Heinze Zaka. Cesta asi neměla moc míst, které by nám daly zabrat, ale ve své komplexnosti a exponovanosti (výška nad kaňonem a díra pod nohama) byla fajn.

Průvodce říká: "70ti metrové lano je nezbytné" a my máme jen dvě šedesátky. Tak jsme na jednom laně lezli a druhé (poloviční=tenčí) mi viselo přes rameno. Až pro slanění bylo zřejmě nezbytné je spojit a použít obě. Vybrejkované slanění za námi a já se hned těšil, až se tady vrátím a vyštráduju dvě zbývající cesty (byť sportovní, tedy celé odjištěné, ale fyzicky těžší).

Pro cestu zpět k autu jsme zkusili jít vlastní, co nejkratší cestou a já jsem zvědavý, kdy mě tahle mladistvá blbost přejde! Z počátku zábavného hopsání kolem potoku na dně kaňonu vystřídalo nekonečné šermování s keříky a přelézání šutrů. Ale u auta mě překvapilo, že celá cesta zpět trvala asi jen hodinu.

Holorezectví a fetování
Na parkovišti jsme se po celém odpoledni konečně napili. Proč až tady, když jsme celou dobu měli v batohu 2 litry vody? To sám nevím. Ale možná i základní fyziologická potřeba neodolala kouzlu lezení v horách a celkově tohoto výletu. Vaky to velice trefně přirovnal k fetování. Při obou těchto dobrodružstvích totiž zapomenete na všechny ostatní problémy. (Tady drogy opouštím). Máte jediný cíl, který není moc vzdálený, ale který vyžaduje docela velké úsilí a tak vás pořádně vtáhne do hry. Při povedené akci dosahujete flow a vaše bytí nabírá vesmírných otáček. Toto je vrchol mé vášně, jeden ze způsobů sebenaplňování a nabíjení psychické energie, ale nutno dodat, že díky své exkluzivitě. (Je to prostě třešnička na dortu, která chutná tak dobře, protože je na dortu a ne mezi stovkou dalších).

Večer ve zkratce

Táboření na dětském hřišti. Mandarinkové hody. Lámání hlavy nad stavbou stanu za 16 stovek v megavětru. Vymýšlení rolí pro naše spolubydlící do videa z Cagliari. A v 8:15 jdeme spát.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | 24. listopadu 2008 v 17:09 | Reagovat

Díky vaším mandarinkovým hodům,jsem dostala šílenou chuť na pořádnou mandarinku!=D=D JInač mi příde,že víc zažíváte "prázdninové" dobrodrůžo,než coby klucí školou "povinní".=) No co,ode mně prostá závist =D=D užívejte,když můžete..=) Co bych za to dala,mít se jako vy=)..ale zas na rozvrh si stěžovat nemůžu..(v pátek jen 4 hodiny Mmm). Tak ahojíík a pozdravujte pocestný =*

2 Ali Ali | 24. listopadu 2008 v 21:36 | Reagovat

Pup, jak tak koukám na tu fotku...Tak Tiláček asi utrpí pár šrámů, což? :)

3 Vakys Vakys | E-mail | 26. listopadu 2008 v 22:22 | Reagovat

Mno já myslim, že to nebude tak hrozný! Je odolnej a přece jen po skále se člověk snaží neplazit. :-)

4 Olaf Hotovsson Olaf Hotovsson | E-mail | 27. listopadu 2008 v 22:03 | Reagovat

No Pup, teda dávej na sebe pozor!! Alenka

5 Ali Ali | 27. listopadu 2008 v 23:11 | Reagovat

Ty Vašku! Co na sebe bereš cizí identitu...?! Ali Amiri

6 Olaf Hotovsson Olaf Hotovsson | E-mail | 27. listopadu 2008 v 23:40 | Reagovat

To musíš! VAKYS je a zaroveň není vidět, co mi tady budeš říkat o identitě?? Probuď seeeeeee:)

7 Ali Ali | 27. listopadu 2008 v 23:45 | Reagovat

Já nespííííím...páč čert nikdy nespí:)

8 taťka taťka | E-mail | 29. listopadu 2008 v 18:07 | Reagovat

Ty vado kluci ja vam tak zavidim. Tomaso asi by jsme se rvali o úrvní konec špagátu :-). Tak opatrně a pořádně a víc fotek z dlouhých cest po vlastním.

9 Dio Dio | E-mail | 30. listopadu 2008 v 10:38 | Reagovat

Andrea, non c´é problema. Na vícedélkách se leadři mají štřídat a krátké budeme tahat oba. Hlavně se drž raději lana, dál od ruceničemného boulderu!

10 taťka taťka | E-mail | 30. listopadu 2008 v 15:03 | Reagovat

Boulder sem zavrhl tak daleko že ho už asi nenajdu. LAe zase na stěnmě na Heyráku udělali strop se stiskáčovým žebřem v horizontále (asi není srozumitelné, co? :-)  a leze se to na prvním konci lana!!! Tak tam si asi zaprasim trošku. Přece jenom shybovat na rybu to není ono. Jo a koupil sem si vklíněnce (ale už ne šťáradlo) a jak sem zkušebně zakládál tak sem i trhem pojistil umístění vklíněnce a ouha ono to nešlo ven :-) vyřešil sem to svou pověštnou inteligencí a silou a odřel si klouby na 3 prstech :-D Těším se na další fota z vícedélkovek.

11 CaseyEnven CaseyEnven | E-mail | Web | 22. září 2017 v 15:22 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>More info...</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.