6.9.2008 Cinque Terre

16. října 2008 v 9:47 | Vakys |  Cestování a Lezení
Ráno jsme sjeli do Porto Venere. Prošli si město, který nám přišlo ještě hezčí než Siena. Asi proto, že je menší, u moře a tak.
V rámci tuningu našich outfitů jsme si u místních přistěhovalců ze Senegalu koupili každý nové brýle. Po Tomovi chtěl asi 10 euro, nakonec kývl na 5 euro. Můj Afričan byl z drahého kraje a nasadil 25 éček. Protože, jsem ale tvrďák, který žvýká puky místo žvýkaček, dostal jsem své brýle za 8 euro.
V jedný luxusní zátoce jsme vlezli do moře, chvíli plavali a chvíli skákali z místních skal. Tom po nich lezl hbitě jako vykradač racčích hnízd, ale já se na to ještě necítil. Pro zcestovalé ještě dodám, že místo, které jsme prozkoumávali, byla Byronova jeskyně. Když jsme se za pár hodin vrátili k autu, měli jsme za stěračem lísteček od správy parkování. Byl celý psaný italsky, ale hned jsme pochopili, že budeme platit pokutu. Lístek na parkování jsme si sice koupili, ale jen na hodinu, tak jsme si na vařiči uvařili oběd a šli hledat někoho, komu bychom zaplatili. Naštěstí pro nás jsme nakonec jen doplatili částku, kterou jsme prostáli.

Další ošoupaný bod na naší mapě je Riomaggiore v Cinque Terre, což je kus nádherného pobřeží. Dorazili jsme tam odpoledne a brzy jsme pochopili, proč nám známí poradili jet vlakem. Město bylo plné aut a už tam žádná další nepouštěli. Vrátný nám řekl, ať zaparkujeme u cesty vedoucí do města. Aut tam stálo už fakt hodně, ale podařilo se nám najít jedno dobré místo, kde jsme ani nepřekáželi v jízdě ani tam nebyla značka zákaz stání.


Zamířili jsme rovnou k "Via dell´Amore" (cestička lásky), kvůli které sem jezdí většina turistů a má být fakt pěkná. U vchodu se nám nechtělo platit 5 euro, tak jsme žádali studentskou slevu, načež nám pokladní poradila, že od 19:00 je to zdarma. To je nabídka, která se neodmítá, a proto jsme se zatím šli vykoupat. Nejvíc jsme si zařádili ve vlnách, pak jsem si zaskákali do vody nějaký šipce a saltíčka, no a nakonec jsme lezli po skalách nad mořem. Dokonce i já jsem se odvážil.
Než se setmělo, vzpomněli jsme si na uličku lásky a zamířili rovnou k ní. Potom, co jsme shlédli město a užili si jeho pobřeží, nám ulička přišla jako hodně chudá atrakce s nepatřičným kovovým zábradlím.

Když jsme se vrátili k autu, aby jsme si vzali věci na spaní, našli jsme za stěračem dnes už druhou pokutu, tentokrát pořádnou. Carabinieri po nás chtějí 36E za špatné parkování. Tentokrát jsme ale fakt naštvaní, protože podle nás jsme špatně nezaparkovali. No, hlavně to zdraví. Pokutu jsme nechali za stěračem, aby nám přes noc nedali ještě druhou, a šli jsme si lehnout pod širák na vinici. Po obloze pluly mraky jako vesmírné lodě ze Star Treku a mezi nimi na nás blikaly hvězdy. Tenhle "život" má něco do sebe, napadlo mě, než jsem zavřel oči.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.