30.9. Cagliari dice: “Piacere” (Cagliari říká: “Těší mě”)

16. října 2008 v 22:00 | Vakys |  Cagliari

Dopoledne jsme zalezli v nedalekém lomu a potom jeli na skály u městečka Quirra. Cestou jsme koupili něco k jídlu a poobědvali na terase opuštěného domu. Nějaký čas jsme strávili pozorováním mravenců, kteří na sebe upozornili odnášením každého kousku pity, který nám spadl na zem. U Quirry jsme si střihli pár lezeckých cest a dalším cílem už byla sama metropole Cagliari. Hlavní město Sardínie leží na jejím jižním pobřeží.

Nebylo to ale tak jednoduché, jak by si jeden mohl myslet. Když jsme odjížděli od skal a chtěli se dostat na normální asfaltovou cestu, museli jsme trochu prověřit tuňákovy terénní schopnosti. Nejdřív projel tunelem v bambusové stěně a hned na to musel jet vyschlým korytem řeky. Ukázalo se však, že i tak hrubě natuněná kára v plný palbě dokáže hravě trumfnout kdejaký teréňák (třeba i Žigula a tak).

Pohled na Cagliari z dálky nám vyrazil dech ve špatném slova smyslu. Město je na rozlehlé rovině hned u moře a ve vzduchu nad ním visí zlý opar. Alespoň na naší příjezdové cestě se město začínalo zhmotňovat z fabrik, opuštěných domů, vrakovišť a vyprahlé vegetace, občas doplněné odpadem.
Ubytování jsme měli domluvené přes spolužačku z rekreologie, která v Cagliari studovala minulý rok. Po příjezdu do města jsme se tedy setkali s naším kontaktem Giannim a ten nás se skůtrem zavedl do centra, do bytu, který pronajímá jeho teta. Nejdřív nám všechno ukázali a už tady musím říct, že jsme byli rozpačití. Stropy byly vysoké přes tři metry a na podlaze byla kamenná dlažba. Voda se brala z 500 litrového rezervoáru a plyn šel z bomby. Po prohlídce se nás ptali, co studujeme, a když zjistili, že nevíme, ani kde máme školu, dlouze nám to vysvětlovali a kreslili do mapy. Pak nám ještě podrobně popsali, co všechno musíme mít pro sepsání smlouvy, no a konečně se dostali k ceně. Bylo to 155€/měsíc na osobu plus inkaso (zhruba 20€). Když ale zjistili, že já tu budu bydlet jen 4 měsíce, začali z toho couvat a nepomohlo ani když jsme jim říkali, že hned po mě přijede česká studentka a bude tu bydlet. Teta totiž striktně řekla, že nechce holky, protože se ji sem pak za nimi stahují kluci a to že ne! Gianni se nás ptal, jestli máme kam jít, načež se mu dostalo prosté odpovědi, že půjdeme do stanu. Na něm i jeho bratrancovi bylo vidět, že by nás v apartmánu nechali alespoň jednu noc a po chvíli to dokonce i navrhli, ale stará mumie se prostě podívala přes svoje silné brýle s kostěnnou obroučkou a řekla: "No!". Gianni nás alespoň se skůtrem provedl po nejdůležitějších místech města, která hned zítra musíme navštívit, a na zítra nám slíbil ukázat, kam budeme chodit do školy.
Jsme tedy zase bez střechy nad hlavou (tedy pouze s plátěnou), ale není to nic, na co bychom nebyli už dobře zvyklí. Zaparkovali jsme kousek od pláže, která tu je písečná a na délku má asi 9km. Navečeřeli jsme se z vlastních zásob u venkovního stolečku místního baru a vysprchovali pod sprchami na pláži. Voda byla krutě studená, ale aspoň nebyla slaná a odbyli jsme si denní porci otužování. Tábor jsme rozbili také nedaleko na jakémsi opuštěném hřišti, hned vedle zapomenuté dostihové dráhy. Kéž by se nám zítra podařilo najít levné bydlení blízko školy s připojením na internet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.