30.10.2008 Disco forever (to znamená navždy!)

31. října 2008 v 23:30 | Vakys |  Cagliari

Na skalách ani pod vodou jsme si zatím moc nových přátel nenašli a tak jsme se po dlouhém zvažování shodli, že půjdeme na diskotéku. Konkrétně se jedná o halloweenskou párty pro erasmáky, kterou pořádá náš angel Stefano (o kterém jste si mohli přečíst tady). My se o celé akci dozvěděli od našeho kámoše Gianniho, který nás tam zaníceně zval. Pro nedočkavce naznačím, že zábava byla nakonec ještě lepší než při ukrutné pařbě na elektrotechnické fakultě, kterou dokumentuje fotografie nalevo.

Rozjezd
Vzhledem k našemu přirozeně bizarnímu vzezření jsme zavrhli jakékoliv halloweenské masky, neboť takové věci jsou stejně pro děcka. Tom se hodil do ležérně elegantního stylu, jakoby právě seskočil z mola na přehlídce od Armaniho. Já jsem se patřičně vytunil dle regulí emo stylu, což si vyžádalo černé oblečení, emo účes a "decentní" líčení v uhelně černé barvě. Zřejmě i díky tomu jsem později zažil mnoho úsměvných chvil, ale o tom později. Byli jsme tedy plně smířeni s tím, že za vstupné tam necháme každý 5€ a tak jsme sedli do Tuňáka a vyrazili. Po chvíli hledání a zoufalém telefonátu Giannimu, se nám podařilo najít kýžený klub Capo Horn a zařadili jsme se do dlouhé fronty před vchodem, převážně tvořené nuznými maskami. Během čekání jsme se dali do řeči s pár spolužáky z večerních hodin italštiny a když už byla fronta vážně malá, přišel k nám jeden z organizátorů a vysvětlil nám, že už nás asi nebudou moci pustit dovnitř, protože je tam už teď přeplněno. Jak to dopověděl, nestačil se ani nadechnout a už mě i Toma táhl Gianni ke vchodu. Strčil naše zápěstí před holku s razítkem a svým zvučným hlasem na ní přes hluk diskotéky zavolal "timbro"! Ještě jsem se v tom shonu stačil Gianniho zeptat, kde můžeme zaplatit, načež mi odvětil "později" a už jsme se prodírali masou lidí napodobujících tanec.

Roztáčíme hvězdná kola
Během večera jsme se seznámili s nepřeberným množstvím dívek i chlapců, erasmáků i Italů. Často nás někdo sám oslovil (o něco méně často to bylo i naopak) a po chvíli klábosení nás často dotyčná osoba odtáhla představit hloučku svých přátel. A právě při představování konečně začala "zábava". Česká republika přece jen není tak známá a proto jsem si mohl trochu upravit naše zvyklosti. Jinými slovy, vždy když mi někdo řekl své jméno a podal mi ruku, zavadil jsem o ní nechápavým pohledem, sepjal ruce po vzoru východních kung-fu mistrů a za zvuku mého jména jsem se mírně uklonil. Reakce lidí byly různé, ale my se vždy dobře bavili a to je oč tu běží! Někdo stáhl podanou ruku a přešel to zaraženým mlčením, jiní napodobili mé gesto a znovu se představili. Výjimkou byla jedna dívka, která se bezostyšně zeptala, co to má znamenat. Vysvětlil jsem jí, že u nás v Česku se nepodává ruka, ale pouze takto klaní, načež mi odporovala tím, že byla v Liberci a nikdo to takhle nedělal! Odvětil jsem jí, že Liberec je příšerné město, kde jsou jen burani bez vychování, takže se tam nemůže divit vůbec ničemu.

Boj s hezkou maskou
Dalším jokem, který nám v průběhu noci několikrát přilil olej do rozohněné nálady, bylo "upřímné" lichocení. Dělá se to tak, že se dáte do řeči s nějakou dívkou, která nemá žádný halloweenský převlek (!) a po chvíli jí s nefalšovaným zaujetím začnete chválit její masku! Překvapivě jsme za celou noc nemuseli utíkat, i když jednu pernou chvilku jsem zažil. Tom zrovna nebyl poblíž, aby mě zachránil a německá spolužačka mě bez varování "vyzvala" na nevyrovnaný souboj. Z kickboxu i Juda jsem zvyklý zápasit v určité váhové kategorii, ale tohle bylo horší než řežba v kleci! Věřím, že nikdo z vás by nechtěl bojovat s rozzuřeným oholeným trpaslíkem z Pána prstenů (naštěstí bez sekery), nicméně já musel! Tahle slečna má asi 140cm, ale hmotnostně mě převyšuje více než dvakrát! Nevím proč, ale rozhodla se mi sundat patku z levého oka, s čímž jsem nemohl souhlasit! To je pro emaře asi tak strašné, jakoby jste upírovi zatloukli kolík do srdce! Chvíli se mi dařilo vykrývat útoky jejích medvědích tlap, až jsem konečně využil její zaváhání a ztratil se v davu.

Velkovlak
Po shledání s Tomem jsme se vrhli na další osvědčenou kratochvíli. Když se nás někdo zeptal, jestli mluvíme italsky, nejlepší možnou italštinou jaké jsme schopni jsme se omluvili a vysvětlili, že bohužel nemluvíme italsky, protože je to opravdu těžký jazyk a zejména pro cizince není lehké se ho naučit. V tomhle bodě náš joke ještě často nepochopili a proto si od nás vyžádali angličtinu. Na to jsem přesně čekali a hustá sérka se opakovala jen v jiném jazyce. Nakonec se vždy vše vysvětlilo k pobavení obou stran. Originální podobu tohoto sketche si můžete prohlédnout zde, v bravurním podání mistrů z britského uskupení Big Train.

Emo není gay!

Jak jsem již předeslal na začátku, užil jsem si s emo outfitem (emoutfitem→ e-mouth-fitem) spoustu legrace! Kromě klasického převážně nechápavého zírání to došlo tak daleko, že se mě několik lidí v průběhu hovoru (a někdy i bez předchozího kontaktu) zeptalo, jestli jsem gay. Taková situace se podle mně nesmí hned zkazit rychlou odpovědí a tak jsem to vždy trošku natáhl, jako bych skutečně byl gay a zdráhal se jít s kůží na trh. Nakonec jsem to ale vždy rozsekl a většině kluků při tom viditelně spadl kámen ze srdce. Musím, ale přiznat, že minimálně jednou jsem si nálepku "gay" vykoledoval z vlastní iniciativy. Zeptal jsem se totiž, do té doby neznámého Portugalce Pedra, oděného v ženských šatech s blonďatou parukou, na jeho telefonní číslo. Očividně ale úplně nepochopil můj žert a zase jsem byl nějakou dobu za gaye.
Samozřejmě, že i dívky tápaly, co se týče mé orientace a když jsem vyzval jednu Italku, ať si tedy tipne, hádala, že jsem skutečně hoxometuál. To mě nejvíc pobavilo a proto jsme dál bádali, co si myslí o Tomovi. Tady už si nebyla jistá, ale k našemu potěšení připustila, že i on by mohl být "teplý"! Také další příhodu zřejmě mělo na svědomí moje vystajlování. Nyní mě při prodírání davem zastavila neanatomicky křepčící Italka a kromě toho, že si po krátké slovní výměně myslela, že jsem Ital, se se mnou vyfotila. Díky ní tedy můžete spatřit nefalšovanou momentku z oné noci!

Místní ragazzi (mládež)
Nejdřív se podíváme na zoubek místním chlapcům. Je fakt, že jsme jich zatím nepotkali až takové množství, ale je až zarážející jak často a s jakým nasazením mluví o sexu a prostitutkách! Nejednou se nám snažili vysvětlit, že nejdůležitější věc při studiu, nejen v zahraničí, je roubování. Ale u nás jejich rady nepadají na úrodnou půdu, protože my zkusili lezení, potápění a další kratochvíle, které se s jejich plytkou bezmyšlenkovitou pohybovou aktivitou nedají srovnávat!
Dívky jsou pravým opakem místních chlapců a jsou tedy tradicionalistické a konzervativní. Pravda je, že tohle nám řekli místní kluci ve škole i na didžině, ale zatím jsme nezažili nic, co by to vyvrátilo. Každopádně se třeba nedá srovnávat Italka se Španělkou.
Ještě dodám, že jen jsme se dali do řeči s nějakýma místníma "roštěnkama", Gianni se nenápadně přiblížil k našemu hloučku a jakmile jsme si ho všimli, začal na nás rukama i nohama mrkat, beze slova mi vrazil do ruky jakýsi drink a nenápadným gestem naznačil ať pokračujeme v krmení! Hodný to chlapec.

Kalba se vším všudy
Že to byla akce jak se patří, se začalo ukazovat poměrně brzy. Začínalo se ve 23:00 a už po dvanácté hodině chodili některá individua tak trošku osobitým stylem: zik zak. O něco později už nebyl problém spatřit trosečníky zhroucené v koutě nebo zatracence házející u keře pravou italskou pizzu. V průběhu večera měl Tom to štěstí, stát se svědkem jiné tragické události. Posedával zrovna u chodníku vedoucího k tanečnímu sálu, když v tom se kousek vedle zvedla dívka, a než stačila udělat krok, zavolala si jí matička Země zpět na svou hruď a slečna se skácela ve stylu amerického akčňáku! Padla na kolena...a pak se zkácela jako prkno, příčemž křísla hlavou o dlažbu. V Tomovi se probudily pudy MacGyvera a jal se jí pomáhat. Naštěstí se jí hned ujali přátelé a ona vyvázla jen s řádnou boulí.

Dostali jsme co proto
Taková nadupaná diskotéka si žádá své oběti a proto i my jsme utrpěli každý jistou újmu. Tom zrovna rozjel vlastní taneční kreaci uprostřed parketu, zatímco já jsem suše hrozil pravačkou dle vzoru rockových fanoušků z devadesátých let. Po chvíli (asi 30 seconds) nás to přestalo bavit a jali jsme se prodírat k východu. Tomovi tentokrát nezačala hořet hlava jako při návštěvě stadionu Sant'Elia, ale pouze ho dav postříkal neznámým drinkem. Ani já neušel svému osudu a když jsem procházel kolem alkoholem velmi ovlivněné dívky, bez skrupulí na mě chrstla vodu z lahve. Měla štěstí, že tam s ní stála její maminka, jinak by se strhla bitka a vzhledem k tomu, že Tom by mě v tom nenechal, měli by všichni svůj špatnej den! Rozzlobit dva negry z východní Evropy, dobře živený domácí kukuřicí, to nevěstí nic dobrého!

Co diskotéka dala a vzala?
Ke stinným stránkám podobné zábavy je nutné přičíst, že jsme se alespoň přes noc moc nevyspali, druhý den nám hučelo v uších a trošku hůř se nám mluvilo. Na druhé straně jsme potkali spoustu nových trosečníků, neutratili jsme ani euro a procvičili jsem Italštinu víc jak za celý předchozí týden!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | 1. listopadu 2008 v 22:14 | Reagovat

Čusííík...další skvěle povedenej článeček..=) Bezvá!!.. Teď zrovna shodou okolností jsem měla puštěnou písničku Jayk3m-EMOtivní lyrika... a čtu tu o vaší image..respektivě o tvojíí,Máro=P..Mimochodem ti to nehorázně sluší!!!MmMmm..;)..Nemálo tý Italce závidim...=)..Tak zas u dalšího dne páá=***

2 Myška Myška | 3. listopadu 2008 v 12:35 | Reagovat

Ahojte, pěknej příspěvek, akorát plytký se píše s tvrdým y (mami Ti ohledně toho málem psala sms). Jinak doma se mi podařilo zapojit novou tiskárnu a bluetooth a mami už zvoní telefonem "Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid..." Co letenky?

3 Vakys Vakys | E-mail | 3. listopadu 2008 v 23:40 | Reagovat

To Janča: Ahojdek, Jani! Moje ego Ti děkuje a můj rozum se strachuje, abych nezpychnul! :-D Díkes moces& zatim páško!

4 Vakys Vakys | E-mail | 3. listopadu 2008 v 23:42 | Reagovat

To Myška: čaute chlapi! Mistake opravena, doufáme, že se nepletete! S hardwarem seš kabrňák! Letenky řešíme zítra.

5 artuš artuš | E-mail | 16. listopadu 2008 v 17:19 | Reagovat

letíte nach afrike???

6 Dio Dio | 18. listopadu 2008 v 22:34 | Reagovat

Už tam jsme! Ty jsi asi nikdy neviděla mapu a tak nevíš, kde je Sardinie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.