
Ráno jsme přejeli nádhernou horskou krajinou Supramonte, kde se z moře, jen kousek od Baunei, tyčí skalní věž Pedra Longa. Nahoru nevedou žádné lezecké cesty, nejspíš proto, že skála je dost zerodovaná. Pár metrů nad vodou je to ale v pohodě, takže jsme se jali celou homoli oblézt nad hladinou. Je pravda, že pokaždé se pod námi voda moc nevlnila. Občas nám skály a kameny připomínaly nutnost mít jistou ruku i nohu v lezečce. Odměnou nám byly bolavé prsty a znavené předloktí, ale také úžasné výhledy vitamín D a pocit "zadostiučinění".

Po tak mocném výkonu nás přemohla únava a nutno přiznat, že jsme se jí moc nebránili. Večer jsme zajeli pár kiláků do vnitrozemí a rozbili tábor pod velkým skalním masivem. Celá jeho stěna byla ozářená Měsícem a proměňovala tak rozlehlé údolí v magický kout Sardinie. Když si k tomu ještě představíte koncert v podání místních cikád a z dálky doléhající cinkání zvonů pasoucích se krav, snad alespoň trochu okusíte tu úžasnou atmosféru, kterou nasáváme ještě teď, během psaní těchto řádek.
