close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

25.9.2008 Velké loučení

16. října 2008 v 21:58 | Vakys |  Siena
Čekal nás poslední večer v Sieně a tak jsme si řekli, že pro jednou to zkusíme a sejdeme se s dalšími spolužáky. Většina lidí však odjížděla až o víkendu, takže žádná megaparty, na které bychom se ztratili v davu, nás nečekala. Vzali jsme proto osud do vlastních rukou a domluvili sraz s hrstkou ztracených existencí.

Napsali jsme Češkám, které s námi byly na výletě (Lucka, Ivona, Maruška) a taky Petrovi. Petr je náš kámoš ze sienské univerzity, který se mnou byl ve skupině na výuku Italšitny. Je to taky Čech a má úplně neskutečný hlášky! Mimochodem Petr též píše blog: http://sandinista.blog.cz Já i Tom (a snad i Petr) jsme doufali, že to Pete dá dohromady s Maruškou. Zdálo se to docela reálné, protože dle našeho názoru je Maruška pod značným vlivem hormonů. Na večerní akci měl dorazit ještě jeden týpek z ČR, se kterým jsme se seznámili. Poprvé byl námi spatřen, když se převlékal v policejním pytli a bral si zpět doklady od Italské policistky. Právě v tu chvíli jsem si všiml, že má českou občanku a tak jsme se ho šli zeptat, za co ho drátují. Vysvětlil nám, že dělal sochu (která se pohne, když jí lidi hodí peníze), ale na místě, kde se to nesmí. Vidělává si tak prý už několikátý rok. Poslední, komu Tom napsal, byly Estonky, na které si pravidelní čtenáři určitě pamatují z příspěvku "dead date" ze 4.9.2008. Já jsem nevěřil, že přijdou a tak jsem byl v klidu. Bohuel až poté, co byla celá akce domluvená, jsme si s Tomem začali uvědomovat, že ze všeho nejvíc stejně chceme být sami a někde něco prolejzat a objevovat. Pořád nám nějak nestačí jen sedět a klábosit, popřípadě utrácet za alkohol.

Nechtěli jsme porušit slib a tak jsme těsně po osmé došli na Piazza del Campo. Byli tam všichni kromě Petra, který smskou ohlásil pozdní příchod. Museli jsme se proto střídavě bavit s Češkama i Estonkama, abychom nerozhněvali ani jeden z oddělených táborů. Bylo to dost náročné a pramálo zábavné. Naštěstí po chvíli dorazil Petr a hned, jak přistoupil blíž, podíval se na Marii (menší ze dvou Estonek) a nejvíc donchuanovským tónem na ní zahlásil: "Ciao, baby!". To nás oba naprosto rozsekalo! Dřepěl jsme na náměstí a smíchy nemohl popadnout dech. Čekal jsem, že Petr utrousí nějakou perlu, ale tohle bylo fakt mega. No prostě hustý. Škoda, že tahle hláška je asi jediná, která se z Petrova repertoáru dá napsat na blogísek.

O chvíli později jsme šli na zmrzlinu, doprovodili Ivonu směrem k domu a s Estonkama navštívili poníka v parku. Byl ve venkovní ohradě a po čichu by jste sotva poznali, že je tam někde kůň. Přesto Maria odmítala přistoupit blíž bez zacpaného nosu. No ostuda jak něco. Přál bych jí zažít Cestu z města s Tomášem Hanákem. Taky si pořád stěžovala, že jí bolí nohy a že dál nemůže. Proto, když jsme je šli vyprovodit, zmínili jsme se, že známe zkratku a aspoň jsme je pořádně povodili po Sieně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.