20.9.2008 Rom(a)

16. října 2008 v 21:57 | Vakys |  Cestování a Lezení

Odjezd byl oznámen na 6:15 z centra Sieny, což nás málem zabilo, ale protože jsme ráno nesnídali, stihl jsme si udělat i vlasy. Tom to naštěstí popohnal, takže jsme přišli včas a, jak je tady již tradicí, o 45 minut později jsme vyjeli.
V Římě jsme kvůli komunikačně jazykovému šumu nevyužili první příležitost vystoupit a utéct, pročež jsme byli proti své vůli donuceni podstoupit okružní projížďku městem s výkladem starého Itala. Nebál bych se to zařadit mezi nejhorší zážitky uplynulých let. Ani jeden z nás nechápe, jak a tuhle formu turistiky může někdo platit. Jediná šance, jak to přežít, je nasadit si sluchátka a oroštovat MCR, NIN, POD nebo SOAD (moderní hudební tělesa).

Po nářezové okružní jízdě pro nás přichystali okružní procházku s italsky vykládající průvodkyní a jejím všemocným repromikrofonem, který měla přes rameno. Naštěstí nám řekli, že pokud chceme, můžeme si jít hned po svých. Tak jsme také s Tomem učinili. Oba se fakt rádi podíváme na Řím i Vatikán, ale vážně nepotřebujeme vědět, že nějaké tagy na zdi maloval Leonardo v roce 386, pak to po něm za 69 měsíců a 5 dní přemaloval Tříska a nakonec jim to Krank s Trhačem zničili jako fakanům hrad z písku.

Sotva jsme si začali užívat vlastní sightseeing tour, potkali jsme naše spolužáky, jak to do nich valí italská průvodkyně. Vlastně bych si skoro vsadil já i Tom, že se jednalo o battle v rapování o památkách. Takže ta paní na fotce nehajluje, jak by se mohlo zdát, ale hustě gestikuluje jako správný raperský hrubec.

Jak jsme se ale prosmýkali kolem "naší" skupinky, přitočila se k nám jedna z mladých Italek, starajících se o nás během výlet. Ptala se nám, ke kterému průvodci patříme, byli jsme totiž rozděleni na několik skupinek. Vysvětlili jsme jí, že žádnou skupinku nemáme, což ji v mžiku fakt dost naštvalo. Supěla, že je to na nic! "Kdo vám řekne všechno o Římě?!" tázala se nás úplně vážně a naštvaně. Tom jí řekl, že výkladu stejně nerozumíme, což kontrovala tím, že to můžeme říct a že by nám aspoň to základní vysvětlila.
Pro jistotu jsem se jí zeptal, jestli je v tom nějaký problém, že chodíme sami. Odvětila, že ne, že můžeme chodit sami, ale že … a už zase mlela to svoje. Zlomili jsme nad ní hůl a šli o monument dál. Evidentně nedokázala pochopit, že někdo chce Řím vidět, ale nezajímá ho, v kterém roce kdo, co, proč… Já chápu, že někdo se zajímá o úplně jiné věci než já a plně to respektuji. Tenhle "názor" byl ale očividně nad její možnosti.

No a teď už konečně Řím! Viděli jsme spoustu hustejch věcí, ale taky jsme viděli moře lešení, jeřábů, rozhrabanejch prostranství… druhá a snad jediná věc, která na mě působila negativně, byli strážci pořádku pohybující se u všech významnějších památek. Když jste se provinili (=třeba si sedli na schody), začal na vás ostrahák hned pískat, což dost připomínalo tělocvik na základce.

Zaskočili jsme i do Vatikánu poplácat po zádech Bendu 16ého. Bohužel zrovna něco měl (inspekci nebo inkvizici, prostě tak něco), tak jsme s ním nakonec tu řeč nedali. Fakt hodně jsem litoval, že jsme si onehdá nekoupil triko, které mělo na prsou vkusný obrázek papeže s AKčkem a pod tím nápis "Debil hunter". S tím bych tady udělal spoustu parády a možná by na mě i někdo zapískal. Tom si rozhodně na nedostatek pozornosti stěžovat nemohl a to měl docela obyčejné triko s obrázkem brouka, který má místo tykadel horolezecké friendy. Dodnes nevíme, proč, ale fakt hodně lidí, které jsme potkali, se na Tom až drze dívali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.