
Odjezd byl oznámen na 6:15 z centra Sieny, což nás málem zabilo, ale protože jsme ráno nesnídali, stihl jsme si udělat i vlasy. Tom to naštěstí popohnal, takže jsme přišli včas a, jak je tady již tradicí, o 45 minut později jsme vyjeli.
V Římě jsme kvůli komunikačně jazykovému šumu nevyužili první příležitost vystoupit a utéct, pročež jsme byli proti své vůli donuceni podstoupit okružní projížďku městem s výkladem starého Itala. Nebál bych se to zařadit mezi nejhorší zážitky uplynulých let. Ani jeden z nás nechápe, jak a tuhle formu turistiky může někdo platit. Jediná šance, jak to přežít, je nasadit si sluchátka a oroštovat MCR, NIN, POD nebo SOAD (moderní hudební tělesa).

Po nářezové okružní jízdě pro nás přichystali okružní procházku s italsky vykládající průvodkyní a jejím všemocným repromikrofonem, který měla přes rameno. Naštěstí nám řekli, že pokud chceme, můžeme si jít hned po svých. Tak jsme také s Tomem učinili. Oba se fakt rádi podíváme na Řím i Vatikán, ale vážně nepotřebujeme vědět, že nějaké tagy na zdi maloval Leonardo v roce 386, pak to po něm za 69 měsíců a 5 dní přemaloval Tříska a nakonec jim to Krank s Trhačem zničili jako fakanům hrad z písku.

Sotva jsme si začali užívat vlastní sightseeing tour, potkali jsme naše spolužáky, jak to do nich valí italská průvodkyně. Vlastně bych si skoro vsadil já i Tom, že se jednalo o battle v rapování o památkách. Takže ta paní na fotce nehajluje, jak by se mohlo zdát, ale hustě gestikuluje jako správný raperský hrubec.
Jak jsme se ale prosmýkali kolem "naší" skupinky, přitočila se k nám jedna z mladých Italek, starajících se o nás během výlet. Ptala se nám, ke kterému průvodci patříme, byli jsme totiž rozděleni na několik skupinek. Vysvětlili jsme jí, že žádnou skupinku nemáme, což ji v mžiku fakt dost naštvalo. Supěla, že je to na nic! "Kdo vám řekne všechno o Římě?!" tázala se nás úplně vážně a naštvaně. Tom jí řekl, že výkladu stejně nerozumíme, což kontrovala tím, že to můžeme říct a že by nám aspoň to základní vysvětlila.
Pro jistotu jsem se jí zeptal, jestli je v tom nějaký problém, že chodíme sami. Odvětila, že ne, že můžeme chodit sami, ale že … a už zase mlela to svoje. Zlomili jsme nad ní hůl a šli o monument dál. Evidentně nedokázala pochopit, že někdo chce Řím vidět, ale nezajímá ho, v kterém roce kdo, co, proč… Já chápu, že někdo se zajímá o úplně jiné věci než já a plně to respektuji. Tenhle "názor" byl ale očividně nad její možnosti.

No a teď už konečně Řím! Viděli jsme spoustu hustejch věcí, ale taky jsme viděli moře lešení, jeřábů, rozhrabanejch prostranství… druhá a snad jediná věc, která na mě působila negativně, byli strážci pořádku pohybující se u všech významnějších památek. Když jste se provinili (=třeba si sedli na schody), začal na vás ostrahák hned pískat, což dost připomínalo tělocvik na základce.

Zaskočili jsme i do Vatikánu poplácat po zádech Bendu 16ého. Bohužel zrovna něco měl (inspekci nebo inkvizici, prostě tak něco), tak jsme s ním nakonec tu řeč nedali. Fakt hodně jsem litoval, že jsme si onehdá nekoupil triko, které mělo na prsou vkusný obrázek papeže s AKčkem a pod tím nápis "Debil hunter". S tím bych tady udělal spoustu parády a možná by na mě i někdo zapískal. Tom si rozhodně na nedostatek pozornosti stěžovat nemohl a to měl docela obyčejné triko s obrázkem brouka, který má místo tykadel horolezecké friendy. Dodnes nevíme, proč, ale fakt hodně lidí, které jsme potkali, se na Tom až drze dívali.