2.10.2008 Home, sweet home!

16. října 2008 v 22:01 | Vakys |  Cagliari
Noc jsme přežili bez úhony a v ubytovací kanceláři kolejí si zarezervovali ještě jednu noc, kdyby se nám dnes nepodařilo nic najít.
V Erasmus office jsme se informovali, že detaily o škole se dozvíme až v pondělí. Nutno dodat, že nám to zas až tak moc nevadí. V zápětí jsme se dali do profesionálního hledání ubytka. Tom po několikáté projel anonci a já koupil velkou mapu. K tomuto pompéznímu činu jsme se odhodlali poté, co jsme zavolali na slibný kontakt ze včerejška a majitel jen suše oznámil, že je to obsazené. Zas tak moc nás to nepřekvapilo, protože po zkušenostech ze Sieny už trochu víme, jak to chodí. Každopádně Tom tedy vybral všechny inzeráty z anonce, které přicházely v úvahu a já je hned hledal na mapě, abychom věděli, jestli je to daleko nebo v centru. Po selekci Tom postupně volal na uvedená čísla. Jeho první otázka byla, zda dotyčný umí anglicky, protože pak by domlouvání bylo o poznání jednodušší. No a představte si, nikdo z pronajímajících neuměl anglicky. Vůbec nikdo! Zato všichni uměli velmi dobře italsky a častokrát nepochopili, že Tom neumí tak jako oni, přestože jim to většinou připomněl i několikrát.

Po nějaké době už to vypadalo dost beznadějně, když v tom nás prozvonilo jedno z čísel, které před tím neodpovídalo. Tom hned zavolal zpět, načež mladý (jen italsky mluvící) hlas řekl, že je to za 170€ s netem a můžem se na to hned přijet podívat.ani vteřinu jsme neváhali. Přivítala nás sedmadvacetiletá Aurelia a ukázala nám byt. Bydlí sama s přítelem Ignácem a pokoj po sestře pronajímá. Její nabídku jsme hned přijali, takže s nimi sdílíme kuchyň a zároveň obývák, ale je super, že máme vlastní malou koupelnu hned vedle pokoje. Kuchyň je úplně obrovská a konečně s mikrovlnkou. Jedinou vadou na kráse je, že tu není horkovzdušná trouba, ale jen elektrická, takže nebudeme moct dělat dva plechy najednou. Za celou tuhle parádu tedy každý platíme 170€ za měsíc plus inkaso, které by nemělo přesáhnout 20€ na hlavu. Je trochu škoda, že byt není blíže centru, ale zase to tu ve čtvrti Is Mirrionis asi bude klidnější.

Ani jsme si nevybalili z batohů a jeli jsme si koupit něco k jídlu. Já si při té příležitosti koupil italskou SIM kartu, protože z ní budu mít o dost levnější smsky do ČR (4Kč namísto 10). Zároveň mám za paušál 2€ měsíčně 4000 sms do sítě WIND zdarma. Můžu tak psát Tomovi 133 sms denně, což se může hodit, třeba když spolu přestaneme mluvit nebo tak.
Zatímco jsem italsky parloval s týpkem od mobilů, Tom hodil řeč s naším krajanem ze Senegalu. Pokecali hlavně o módě, protože poslední dobou se nám dost líbí africký hadry. Bohužel nigga říkal, že tady to asi neseženem a navíc to může klidně stát i 300€. Inu co už? Chápete, ne?

Večer jsme ještě zajeli zrušit rezervaci na koleje a byli jsme za to opravdu rádi. Neustále jsme tam totiž naráželi na neskutečnou demenci! Včera voják a dneska ubytovací referentka. Došlo to dokonce tak daleko, že stojíc přímo před ní, mi Tom řekl: "Ty vole, to je stará rakovina!". Pořád nám akorát házela klacky pod nohy a rozčilovala se na nás za něco, za co jsme my dva vůbec nemohli. Ještě že tam s ní byl i týpek, její sekretář, který s námi úplně v klidu všechno vyřídil. Jasně tak dokazoval, že tatáž věc se dá řešit úplně normálně, jen když člověk nemá horkou hlavu a ještě k tomu plnou slámy s otrub, jako měl strašák Hastrašák ze země Oz.
Na sklonku dne jsme vybalili, něco málo snědli a pořešili to nejnutnější na netu. Sice tu nemáme podepsanou smlouvu, ale myslím, že všechno bude šlapat jako Godzila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.