17.9.2008 Firenze (Florencie)

16. října 2008 v 21:54 | Vakys |  Cestování a Lezení

Ještě než trapně rozeberu, co jsme snídali, natlačím všem, jak Tom v noci kecal ze spaní. Jednoduše jsem si četl knížku (šlo to fakt lehce) a najednou se ten negr zavrtěl a začal mumlat bez řádné artikulace něco, co s největší pravděpodobností bylo: "Hezky hodně kámo, vždyť to jsou ďáblové černí. Nás sežerou."
Dopoledne jsem si poslechli ve škole nějaké italské rozumy a místo odpolední hodiny jsme se rozhodli vydat do Firenze. S námi se tam podívaly ještě tři Češky. Nevzali jsme se však s sebou z touhy nebo čistého altruismu! Potřebovali jsme někoho, aby nám přidal na benál a parkovné a taky někoho, kdo bude rozumět českým nadávkám.
Zavedli jsme je tedy do podzemních garáží k našemu Tuňákovi, přičemž dívky samozřejmě nemohly skrýt svůj obdiv nad modrým klenotem. Jen co se však vklenuly na zadní sedadla, málem vypustily duše (svoje) smrady. Koupili jsme totiž poctivý italský stromeček se syntetickým vanilkovým smradem. Zápach byl tak silný, že nám to roztavilo část přístrojové desky, kde stromeček ležel, ale pořád máme rádio = The dashboard melted, bus still we have the radio (kdyby jste si o tom chtěli poslechnout písničku a podívat se na fakt dobrej klip od Modest Mouse, klikněte zde).

Ve Firenze jsme navštívili pár církevních staveb, např. Cappella Brancacci, kde mají fresky od Versaceho (nebo tak nějak se ten týpek jmenoval). Do Dómu, který byl fakt mega hustý, nás nepustili, protože už bylo pozdě, ale o to víc soldi jsme ušetřili.





V krámě "Tutto per 1€" jsme nakoupili vše potřebné a vydali se zpět do ulic. K mému smutku jsme nikde nepotkali žádnej shop s emařskejma hadrama, zato jsme na vyhlídce "odposlouchávali" dvě Češky, které si užívaly, že jim nikdo nerozumí. Když jsme na ně vybafli mateřštinou, daly nám, že nevypadáme jako Češi. Dodnes nevím, zda to brát jako poklonu nebo osobní prohru s dalekosáhlými důsledky. Nicméně jsme se s roštěnkama Laurou a Klárou vyfotili a udělali jim krapet té ostudy pro naší vlastní zábavu.

Během cesty se nic zvláštního nestalo, snad jen, že jsme dostal spoustu zbytečných rad pro řidiče od naší vystihované spolucestující Marušky, která neustále chytala fantas z mého stylu jízdy a tak vůbec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.