16.10.2008 Cala Finghera

17. října 2008 v 22:22 | Vakys |  Cestování a Lezení

Naštěstí jsme si včera večer v rozvrhu všimli, že dnes nebudeme mít školu, kvůli všeobecně pomalým rozjezdům v Itálii. Naplánovali jsme si tedy hutný program a vyrazili časně zrána (po desáté dopoledne) do Cala Finghera. To je skalnatá zátoka na jihovýchodě Cagliari, kde je na sněhobílém vápenci naseto mrtě lezeckých cest od sedmi až po čtyřicet metrů. Skoro všechno je obtížnost 5b až 7b, což je pro nás naprosto ideální! Tom byl po objevení oblasti doslova nadšen a hned bylo jasné, že lepší tréninkové místo jsme si nemohli přát. Zvlášť hutným stimulantem jsou místní převisy, které vám promění ruce v hydraulické lisy. Další mega výhodou je i blízkost celého revíru, ve kterém jsme za necelou půl hoďku (15min autem+ 10min pěšky). Dali jsem si tedy hned ze startu pár 30ti metrových cest nad mořem, ve kterém se přímo pod námi proháněla trojice "velkých ryb". Odhadli jsme, že měli určitě přes metr a jen je potřeba dodat, že není lehké poznat žraloka od delfína. Pořídili jsme tedy pár fotek a rozhodování nechali na doma. Když jsme pak ale zahlédli jak brutálně zalovili po nějaké rybě, začali jsme tušit.

V lezení jsme pokračovali do pozdního odpoledne a pak se vydali na nedalekou písečnou pláž Cala Mosca, kde jsme se jali freedivovat. Uplavali jsme asi 150m od břehu a místy jsme se mohli dokonce i postavit. Dnes měla hloubka dovolenou. Byli jsme z toho docela přešlí a už se zdálo, že z potápění bude jen plavání. Pak jsme ale ve slabých třech metrech uviděli chobotnici, schovanou v minijeskyni. Snažil jsem se s ní spřátelit pomocí šnorchlu, ale dlouho na něj jen přisávala chapadla, než se nám jí podařilo vystrnadit. Jakmile vyplula, nestačili jsme se divit její ladnosti a velikosti (dobrých 60cm). Začala před námi naspídovaně ujíždět a přitom několikrát vypustila oblak inkoustu. Ostřílené mořské vlky našeho kalibru to ale zastavit nemohlo, přestože na nás zkoušela další triky. Jakmile se zatavila a přisedla ke dnu, bezchybně změnila barvu aby splynula s okolím a na kůži vytvořila odpovídající reliéf. Takového okamžiku jsme brzy využili a oba si ji rukou pohladili. Byla měkká jako králiček Azurit a hladká jako had.

Doma jsme analyzovali pořízené fotografie neznámých ryb a teorie s delfíny se rozplynula jako hrnec na plotně. Pravděpodobně se tedy skutečně jednalo o nějaká žraločiska, ale to už přesně asi nikdo nezjistí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | E-mail | 19. října 2008 v 20:28 | Reagovat

Ciao borci, tělocvična je super, co?

Taky se nám tam moc líbilo a myslím zě jsem žádnou cestu u nás neopatlal takovou dávkou bílé nádhery jako některé tam. No byli jsme tam minimálně 15krát :-). Krulis, díval jsem se na tu nádheru co jsi vybral.. Naštěstí jsem to prohlížel na záchodě, tak nehrozilo že se z toho ... . Ale myslím že je to krutě ambiciózní plán, 7b hned ve dvou délkách, a k tomu plus mínus 6céčkové lezení, to celé v krásném šestisetmetrovém vydání.. Nevím jestli to není vize na vzdálenou budoucnost, ale kdo ví, možná jednou. Jo dnes jsem byl na Kozlíkovi, tak jsem zase pokusoval tu nádheru co jsme ji nastupovali se stavěním. Mástup nešel ani teď, přezto že byla kosa jak z nosa = super tření, to tam na jihu neznáte :-) Tolik z taky zatím lezeckého domova, ale brzy nám nasněží a tak nás tu čeká přesun do sklípků plných bouldrovek.

Uívejte e tanti saluti per la terra Sarda!

Petr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.