13.9.2008 Výlet za žádné prachy

16. října 2008 v 21:53 | Vakys |  Cestování a Lezení
Dnes nás čekal výlet po městečcích v okolí Sieny. Organizovaný i hrazený je školou, vše, co musíme udělat, je nastoupit do autobusu. Na sraz jsme díky mým metrosexuálním manýrům přišli asi o 3 minuty pozdě, ale nebyli jsme jediní. Cestou jsme potkali spěchající organizátorku a pak jsme stejně čekali asi půl hodiny na kdo ví co. Přesto, že nás ve škole varovali, ať nechodíme pozdě, dorazili jsme příliš brzy a museli si okousávat uši nudou.

První zastávka bylo Montalcino, kde jsme si prohlédli pár kostelů a poslechli italský výklad naší průvodkyně, kterému jsme ale moc nerozuměli. Před odjezdem jsme navštívili trh medu, kde jsme si paradoxně koupili sýr, který stál přes 400kč za kilo, ale neskutečně voněl kouřem a tak vůbec. Pak jsme se koukli na hodinky a zjistili jsme, že už je čas jít, ale poučeni předchozí zkušeností jsme stejně věděli, že nepřijdeme poslední a že kdo chodí v čas, jen se načeká. Proto jsme ještě stihli vyfotit jedno panorama a lentamente se vydali k busu. Oba autobusy, kterými jsme přijeli, už však najížděli do křižovatky a nevypadalo to, že nás postrádají. Po krátkém rozmýšlení jsme se dali do sprintu. Mezitím poslední autobus najel na silnici a začal nabírat nebezpečnou rychlost. Po vzoru hbitých Afričanů jsme přidali ještě trochu výbušnosti do svých kosmických kopyt, až jsem se chvílemi cítil jako Chuck Norris. Neuběhli jsme ani stovku, když si nás řidič všimnul v zrcátku a zastavil u krajnice. Naskočili jsme dovnitř, poděkovali a mohli se potrhat smíchy! Ostatní z toho byli neméně vzrušení a získali jsme si tak pověst atletů, kteří neumí hodiny ani anglicky ani italsky. Ale Franta Langer (náš učitel atletiky) by se za nás nestyděl.

Další zastávka bylo Sant´Antimo. Jednalo se o chudý kostel na poli, do kterého jsme se ani nemohli podívat. Poslechli jsme si nesrozumitelné vyprávění, zmokli a šli zpět.
Následovala Pienza, s obrovským slejvákem na začátku, malebnými vyhlídkami a skvělou posilovnou. Bylo to tedy spíš dětské hřiště s hrazdou, ale tam jsou negři jako doma v ghettu.



Nakonec jsme očekovali Bagno Vignoni, což byly namakané termální lázně s krásnými usazeninami jakéhosi materiálu. Tom a pár Španělů z naší výpravy se tam stihli i vykoupat. Jedna z mála krásných Italek nám prodala koření na pizzu, takže už lze tušit, co následovalo večer. Ano, správně, dělali jsme pizzu. Recept máme od Mika, amerického kuchaře, který s námi bydlel minulý týden. Sice máme strohý postup, ale jak přesně na to moc nevíme. Sázíme proto do loterie všechny ingredience a na konec … výsledek je na první pokus téměř krutopřísný. Teď teprve jsme se dokonale asimilovali do místní kultury!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.