1.10.2008 Cagliari- seznamování

16. října 2008 v 22:01 | Vakys |  Cagliari

Ráno jsme na parkovišti posnídali suchary s kaštanovou pomazánkou a rozjeli se do města. Ještě že nám Gianni včera ukázal, kde je Erasmus kancelář. Bez problémů jsme to našli a zaregistrovali se (ať žije registrované partnerství). Zároveň nám erasmák z Německa řekl, že nás večer ubytuje v apartmánu za 210€/osoba/měsíc plus inkaso. Pokoj měl být s internetem, plně zařízený se vším příslušenstvím. Problém byl, že chtěl, abychom tam bydleli po celý svůj pobyt, jenže my bychom raději jen jeden měsíc, během kterého bychom zkusili pohledat něco levnějšího. Proto jsme změnili názor, koupili "anonci" a našli volný pokoj za 155€ a hlavně taky s internetem. Majitel nám do telefonu řekl, že zítra se na to můžeme podívat, tak se modlíme, aby to vyšlo!
Pořád ještě nevíme, kdy nám začne škola, protože v Erasmus kanceláři se nikomu nepodařilo kontaktovat našeho tutora. I tohle se tedy odročuje na zítřek.

Dnešek byl tedy relativně volný, pročež jsme prozkoumávali Cagliari. Kromě množství uliček a obchodů jsme navštívili dvě výstavy obrazů, vyhlídkovou věž, muzeum voskových modelů vypreparovaných částí lidského těla a tak.


Večer jsme se sešli se Stefanem, naším andělem. To je místní student, kterým nám má pomáhat téměř (!) se vším. Byl pro nás vybrán v rámci Erasmus programu a svého anděla tu mají všichni hostující studenti. Když jsme Stefanovi řekli, že jsme přespali ve stanu, nevěřil svým uším a pak se nejvíc smál. Stejně tak se chlámali jeho přátelé sedící s námi u jednoho stolu v kavárně. Naštěstí jsme svou image bezdomovců podpořili i tím, že jsme v půl osmé večer měli na sobě jen tričko s krátkým rukávem, kraťasy a sandály. Vzhledem k tomu, že už bylo po západu slunce a teplota se mohla pohybovat okolo 17°C, rozhodně by jste nepotkali nikoho oblečeného ala Hawaii. Jak jsme mohli, osolili jsme naší pověst dalším jokem a tak se tohle zábavné setkání bezesporu vrylo do paměti všem zúčastněným.
Stefano přislíbil, že když nám zítra nevyjde to ubytko z inzerátu, zkusí nám na netu najít něco jiného. Ještě nám ale doporučil, že pár nocí můžeme zůstat ve studentské rezidenci, což jsou prakticky normální koleje.

Asi v 10 večer jsme dorazili do rezidence a ptali se na ubytko na dnešní noc. Na vrátnici byl mladý Ital, který ze všeho nejvíc vypadal jako voják nebo policista. Na naše otázky téměř nereagoval, přestože dobře rozuměl, a pouze nás ubytoval. Nejen tónem hlasu dával najevo značnou nadřazenost a na otázku "kolik to stojí" nám několikrát zopakoval, že docela málo a pak před nás šoupl kontrakty k podepsání. Tedy jsme podepsali a vydali se po schodech nahoru, načež se Tom začal smát. Částečně se smál naší situaci a částečně "vojákově" dementnímu chování. Ten však nelenil, vyběhl za námi na schody a drsně se zeptal, jestli máme problémy. Řekl jsme mu, že bych akorát rád věděl, kolik tu stojí jedna noc. Na to on opět odvětil, že neví, ale že to nestojí moc.
Šli jsme tedy nahoru, ale bylo nám trochu divné, proč máme každý svůj klíč a každý od úplně jiného pokoje. Tomův pokoj v nižším patře však měl dvě postele a proto tu budeme spát spolu, což zjednoduší vstávání a všechno. Jen doufáme, že se to nedozví "voják", protože by nás určitě zastřelil u zdi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.